Tato publikace se snaží popsat nejrůznější modely zneužívání svěřené moci či ohýbání zákony předvídaného uspořádání pravomocí ve prospěch vymezeného okruhu beneficientů. Spíše na okraj období kmotrokracie nemůžeme ignorovat jednu z větví deformací. K definovanému pojmu nám také dovolte krátkou vzpomínku na studijní léta, abychom ilustrovali, co se mezi léty 2010–2013 odehrávalo ve Strakově akademii, ale může se v různě modifikované podobě odehrát na jakémkoliv úřadě.
Každá vysoká škola má nastavená pravidla své činnosti. Studenti se mohou hlásit na zkoušku třeba do prvního dne v měsíci, pedagog zapíše výsledek zkoušky do dvou dnů do systému či děkan fakulty rozhodne o žádosti o přerušení studia do dvou týdnů. Tato pravidla jsou někde zakotvená, lze je více či méně úspěšně vymáhat. Ale představme si, že na vrátnici nebo studijním oddělení sedí nějaká vrtošivá dáma. Ta má přijatou žádost převzít, přidat k ní důležité informace a třeba připravit rozhodnutí děkana, že na základě uvedené žádosti se povoluje přerušení studia. A ta dáma si vezme do hlavy, že ta žádost se má podat jenom v úterý nebo na nějakém formuláři, který si sama vymyslela, nebo že se k tomu má vyjádřit její kolegyně, jíž do žádosti absolutně nic není. No, a student může argumentovat školními předpisy, selským rozumem, že to nedává smysl, i obecnými právními zásadami, že lze ukládat jenom určitý okruh povinností a ty musí být někde zaznamenány. Jestliže tedy povinnost zakotvena není, měla by ta paní žádost vzít a vyřešit, co se od ní očekává. Jenomže jsme v modelu deformace s názvem „babokracie.“ Vy to vyřešení potřebujete, ona to děkanovi bez absurdního lejstra nepředá, takže vám nezbude nic jiného, než ten babokratický vrtoch splnit, a stěžovat si můžete třeba na lampárně.
Jenomže uvedený model babokratické deformace se neuplatňuje toliko na studijních odděleních, ale může v určité modifikaci zasáhnout jakýkoliv úřad. Prostě nějaká sekretářka začne u slabého ředitele rozhodovat o tom, které schůzky sjedná, která rozhodnutí se panu ministrovi s jakým vyjádřením předloží a jakému člověku umožní telefonické spojení před stěžejním zacílením veřejné podpory.
Vlajkovou lodí babokratické vlády byla Jana Nagyová (od r. 2013 Nečasová). Někdejší kantýnská, kterou si Petr Nečas přivedl do svého kancelářského aparátu už jako ministr práce a sociálních věcí, se stala mocnou osobou, jejímž prostřednictvím fakticky premiér naší země v uvedeném období rozhodoval. Někdy v době svého premiérování pojal Nečas Nagyovou i do svého lože a tak se její moc ovládat vše okolo sebe stala v období 2010–2013 neomezenou. Všemi shora vydefinovanými nástroji Nagyová disponovala formálně jako vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády. Šéfová Nečasova aparátu a milenka v tu dobu rozhodovala o tom, s kým bude předseda vlády komunikovat, koho přijme, koho žádost se bude posuzovat a jistě dovedla ovlivnit i náhled svého milence na tu či onu záležitost.
Jenomže tím, že dokázala někomu ze svých přátel či jiných zájemců pomoci, byl nastartován i systém všimného. V praxi to fungovalo tak, že pokud někdo toužil po setkání s Nečasem nebo měl v úmyslu žádat o nějaký jiný benefit a chtěl, aby Nečas na jeho záležitost pohlédl příznivě, patřilo k dobrému zvyku, aby obdaroval toho, kdo to uměl zařídit. A tak s žádostí donesl pro Nagyovou kožíšek, náhrdelník, kabelčičku nebo šperky. Hrabivá protagonistka babokratického výkonu své funkce se s postupující dobou naučila sama označovat, co by jí udělalo radost.
A kdopak v tu dobu chodil s dárečky? Tak namátkou: majitel fotbalové Sparty Daniel Křetínský, lobbista Vladimír Johanes, kmotr Ivo Rittig, ředitel Pozemkového úřadu Petr Šťovíček, manažer pražského dopravního podniku Martin Horák či vládce ČEZu Daniel Beneš. Když to později policisté počítali, došli k závěru, že při tretkobraní si Nagyová přišla jenom během zhruba roku a půl k nějakým deseti milionům. Podotýkáme, že šlo patrně o zlomek toho, co Nagyová dostala, i zlomek jejího sběrového období.
Každopádně období kmotrokracie i babokracie utnul zásah Roberta Šlachty a jeho zakuklených rot v červnu 2013. Rozběhly se hned čtyři směry vyšetřování mocenských souvislostí vlády Petra Nečase. Kromě uvedeného sběratelského konání paní Nagyové, v němž policie spatřovala krácení daně darovací, šlo o úkolování ze strany Nagyové, aby zpravodajská služba šmírovala tehdejší manželku Nečase, faktické uplácení tehdejších exposlanců funkcemi, aby umožnili další vládu a některé kmotrokratické souvislosti vlády . Trestní výsledky byly, eufemisticky řečeno, velmi slabé. Každopádně s nástupem Rusnokovy , resp. Zemanovy úřednické vlády, tím skončila jedna korupční etapa dějin.
Pozoruhodným aspektem nejen české společnosti je náklonnost k zapomínání na vše negativní. Prostě si řekneme, že už to jako není, takže o co jde. Ale od rozprášení klientelisticko-korupčního hnízda Nagyové uplynulo nějakých 11 let a reflexe toho, co se stalo, tu prostě není. Nikdo, pokud víme, se na ministerstvu spravedlnosti na tehdejší konání optikou trestního zákoníku nepodíval. Proto se ptáme alespoň my: Nemělo by se na tehdejší jednání Jany Nagyové zaměřit nějaké ustanovení trestního zákoníku a definovat skutkovou podstatu přijímání úplatku tak, aby postihl osobu, která neoprávněně přijímá dary nikoliv v souvislosti s konkrétní transakcí, ale k upevnění neformální struktury ? Neměl by se vydefinovat trestný čin přijímání neoprávněného prospěchu nad rámec stanovených limitů?
