Jednou z velkých kauz, o kterých se nejen dlouze diskutovalo, ale které byly také vyšetřované, bylo tunelování CS Fondu.
Vše začalo po sametové revoluci v začátcích křehké, ale divoké otevřené ekonomiky, kdy skupina mladých podnikavců Pavel Tykač, Jan Dienstl a Aleš Tříska založila investiční skupinu Motoinvest. O všech bylo později slyšet mnoho, zejména z Tykače se stal jeden z nejbohatších Čechů, mezi něž patří i během psaní těchto řádků.
Tykačovo jmění se v roce 2023 odhadovalo na 173 miliard korun. V současnosti vlastní leccos od těžebních firem přes fotbalovou Slavii, kterou převzal od Zemanových Číňanů, až po akcie v bance. Jeho nejznámější značkou je však skupina Sev.en, která masivně podniká v energetice, kde například spekuluje s odstavenými uhelnými elektrárnami. Před první finančnickou ligou však v barvách Motoinvestu odehrál i špinavé zápolení plné faulů v přeboru mezi dalšími finančními dravci a mafiány z počátku devadesátých let.
Motoinvest vznikl v roce 1991 a v roce 1996 firma nakoupila tři fondy z investičního portfolia CS Fond. Akcie vázané na fondy pak šikovně prodávali novým menším investorům, čím postupně utržili zhruba 1,5 miliardy korun. Účet s prostředky vedli v Plzeňské bance, kterou ovládal samotný Motoinvest.
Pro připomenutí, v roce 1997 Motoinvest odprodal portfolio CS Fond společnosti Austel Enterprises, která pak investiční fondy posunula firmě Crassus, aby se nakonec dostaly do rukou ruského podnikatele a vysokého státního úředníka Nikolaje Trofimova prostřednictvím jeho firmy Kos-Kos. Ruského investora měla spojit s českou stranou akvizice makléřská firma Umana.
Kos-Kos dosadil do čela CS Fondu Václava Frantu, který 1,23 miliardy z prostředků fondu převedl na účet Umana v Plzeňské bance. Makléřská firma prezentovala přesun jako přípravu na vyplacení zálohy za nové investice. Prostředky proto převedla na účet firmy Swirglen v rakouské bance GiroCredit. Odtud majitel Swirglenu posunul peníze na účet další své firmy Tre-Union v Lucembursku. Transakce byla z vícero důvodů podezřelá – zejména kvůli výši, nezdokumentovanosti, rychlosti a nahlášenému rozhodnutí , a proto ji urychleně posuzoval Finanční analytický útvar ministerstva financí (FAU).
Zde však došlo k velkému trapasu a podezřelé chybě útvaru. FAU měl rozhodnout do 24 hodin o tom, zda dá převodu zelenou. Pokud transfer nezamítne, peníze se uvolní. Úředníci FAU s odůvodněním, že předpokládali, že se lhůta 24 hodin vztahuje pouze na pracovní dny, nechají věc během víkendu ležet, neučinili žádné rozhodnutí. 24 hodin ovšem v reálném světě samozřejmě nehledí na to, zda se jedná o víkend, a tak transakce prošla coby schválená. Situaci se snažil zachránit šéf útvaru, který po příchodu do práce v pondělí zkusil platbu na 48 hodin pozastavit. Trapnou situaci však vyřešila právními hrozbami druhá strana a peníze skutečně odtekly.
Společnost CS Fond tak čekala na odplatu v podobě nových zajímavých nakoupených investičních portfolií. Namísto toho však firmě dorazily bezcenné akcie společnosti Drůbež Příšovice. Když vám broker slíbí nákup atraktivních akcií s vysokým potenciálem, nemusíte být ekonomem, aby vás akcie drůbežárny přinejmenším překvapily.
Celé fiasko a evidentní podvod, jehož součástí bylo selhání několika státních institucí, skončil zřízením nucené správy CS Fondu. Zbytky, které v investiční společnosti zůstaly, měla spravovat firma Akro. Ta dokázala vytěžit z pohledávek 200 milionů korun ze zahraničních účtů a snažila se dalších 650 milionů vydolovat z kyperské firmy Naval Architects Shipping Company. Šlo o část vyvedených peněz z pochybné transakce popsané výše. Peprné ovšem bylo, že podle několika indicií stáli za kyperskou schránkou Pavel Tykač spolu s manažery ze skupin J&T a PPF. Kyperská firma získala z Plzeňské banky, připomeňme, že vlastněné do velké míry Tykačem, 1,134 miliardy korun. Banka následně zkrachovala.
Součásti spletě divokých transakcí kolem CS Fondu a Plzeňské banky byly také menší později zmapované neoprávněné převody. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o úmyslné vyvádění peněz z firem na anonymní zahraniční konta.
Podezřelé transakce kolem Tykačových firem skončily finanční ztrátou investorů, blamáži českých regulačních úřadů a paradoxní žalobou vůči státu ze strany kyperského Navalu, který se snažil využít selhání úřadů jako FAU a po Česku s přestávkami dokola požaduje vyplacení 4 miliard korun.
Policie podvod vyšetřovala léta. Dostihla však pouze čtyři méně podstatné postavy. Strůjci tunelu nebyli nikdy u soudu usvědčeni. A podezření v roce 2015 dokázal právně zahnat také samotný Tykač.
