Období, o kterém pojednává tato kapitola Dějin korupce, byla mnohými charakterizována jako takzvaná agrofertizace moci. Šlo o politický slogan tehdejší opozice, ale v mnohém vycházel z reálných dějů a faktů.
Ačkoli to Babiš odjakživa odmítá, jeho byznysu se díky vládnímu angažmá nebývale dařilo. A to zdaleka ne pouze kvůli objektivním tržním faktorům, ale zejména díky tomu, že podnikům z holdingu nezvykle přála rozhodnutí vlády, státní správy a regulátorů. A podle Babiše s tím nemá nic společného, že do pozic mnohých s podnikáním Agrofertu souvisejících institucí usedli právě bývalí manažeři této skupiny. Ministru financí a později premiérovi k tomu pořád stačilo opakovat, že šlo o dobré odborníky, znal jejich kvality a právě proto je do daných pozic jmenoval.
Výhodné úlevy
Jak jeden ze spoluautorů Dějin korupce zjistil během vlastní analýzy pro knižní projekt Můj stát, moje firma, téměř pětina daňových úlev přidělených Finanční správou podnikům v České republice v období členství Andreje Babiše ve vládě tekla do koncernu Agrofert. Zatímco Babišova vláda snižovala celkový objem daňových úlev pro české podniky, Agrofertu daňové úlevy rostly.
O daňových úlevách, které jsou v českých podmínkách de facto dotací, rozhoduje Ministerstvo financí či Finanční správa. Na fungování obou měl Andrej Babiš coby ministr financí a premiér od roku 2014 do roku 2021 výrazný vliv.
Ačkoli šéf hnutí ANO na mítincích a sjezdech strany opakoval, že by se štědré rozdávání společných peněz mělo omezit, v reálu k úlevám přistupoval hodně selektivně.
Už v roku 2014 zaznamenal stát rekordní rozpočtovou položku 10,79 miliardy českých korun prominutých daní podnikům. Už v prvním roce, kdy Andrej Babiš stál v čele ministerstva financí, získal jeho holding daňové úlevy v celkové výši 1,47 miliardy korun. Firma, která před jeho jmenováním do funkce nezískala žádnou úlevu, po jmenování náhle získala 13,6 % všech v Česku schválených úlev.
Ze statistik Finanční správy přitom lze vyčíst, že v letech 2014 až 2019 české firmy získaly pardon o sumární hodnotě 20,31 miliardy korun, přičemž takřka pětina této sumy byla odpuštěna firmám spojeným s Andrejem Babišem.
Podobným příběhem je také přidělování přímých dotací, kdy stát podpořil několik pochybných investičních projektů skupiny firem, kterých je Babiš konečným uživatelem výhod . U některých, kde byly použity také prostředky Evropské unie, navíc nedošlo k proplacení z Bruselu a český stát nese veškeré náklady. Nemusíme se vracet k Čapímu hnízdu či toustovému chlebu.
Podobně dobře se dařilo firmám Agrofertu, které obchodují se státními Lesy. Ty šly ministrovi a premiérovi na ruku. Profit zapisovaly také další podniky výrazně závislé na obchodu se státem či ty, které byly výrazně ovlivněny státními regulátory.
Andreji Babišovi bylo často vyčítáno, že se nesnažil po vstupu do politiky zbavovat vlivu na své podnikatelské impérium, a to ani naoko. Hra se svěřenskými fondy chvíli fungovala, ale arogantní vystupování oligarchy časem začalo vyvolávat silný dojem, že jde pouze o výsměch do tváře kritiků. Nakonec Babiš začal běžně o podnicích Agrofertu hovořit jako o svých vlastních, i když léta předtím popíral, že by měl s Agrofertem kromě založení společné něco dalšího .
Nejen Babiš, ale také jeho lidé, a to i v ministerských pozicích bojovali za opatření vyhovující Agrofertu také na mezinárodní úrovni. Označovali je přitom za české státní zájmy.
Zelená je barva peněz
Babiš osobně ještě před přímým vstupem do politiky vehementně prosazoval novelu zákona o ochraně ovzduší. Ta měla zelených cílů dosahovat zvyšováním podílu biopaliv přimíchávaných do motorových paliv.
Andrej Babiš investoval 1,6 miliardy korun do továrny na výrobu biopaliv ve společnosti Preol a očekával mohutné zisky právě díky povinnému přimícháváním biopaliv. Novelu mu však v časech, když byl mimo politický ring, vetem zablokoval prezident Klaus. Po Babišových veřejných vystoupeních, otevřených dopisech a apelech na prezidenta přišla s mimořádnou schůzí pro prolomení prezidentova veta ČSSD. Dodnes se polemizuje o tom, jak celá novela vznikla, jak k ní byly přilepeny pozměňující návrhy a jak se tento kus legislativy dostal mezi priority tehdejší vlády. Celý postup ve Sněmovně patří mezi nejlepší svědectví o tom, jaký vliv měl Babiš na tehdejší ČSSD. Za zajímavost jistě stojí, že mnoho aktivit při prosazování novely činila asistentka sociálnědemokratického poslance Miloslava Souška Radmila Kleslová. Kleslová později spoluzakládala hnutí ANO a dlouho působila v jeho vedení. Právě ona tehdy připravovala argumentační analýzy ve prospěch novely, připravovala pozměňující návrhy a prosazovala je mezi kolegy.
Novela zákona o ochraně ovzduší tak v roce 2010 zvýšila minimální podíl biosložky u benzinu z 3,5 procenta na 4,1 procenta a u motorové nafty ze 4,5 procenta na 6 procent. Zavedla i daňovou slevu na vysokoprocentní a čistá biopaliva, na která měl Babiš prakticky monopol.
Po složení vlády Babiš na místo ministra životního prostředí dosadil bývalého zaměstnance z Agrofertu Richarda Brabce, do roku 2010 šéfa lovosické Lovochemie. Biopalivová investice oligarchy tak mohla být sice pracně, ale mohutně zúročena.
Česko se v roce 2008 zavázalo k Evropskou unií navrženému snižování emisí v dopravě. Do roku 2020 chtěla Evropská unie podle tehdejšího plánu, se kterým pracovala česká vláda, snížit emise skleníkových plynů v dopravě o 6 procent.
Většina jiných členských států coby hlavní opatření pro snižování emisí v dopravě určila strategie elektrifikace či přechodu na jiná alternativní paliva. Ačkoli je management biopaliv v motorových palivech pouze dílčím nástrojem boje proti emisím a samotná Unie se dlouhodobě zabývá jejich zkoumáním a varuje před jejich negativními vlivy na životní prostředí, Andrej Babiš v Česku věc prezentoval tak, že přimíchávání biopaliv od tuzemska vyžaduje Brusel. A vláda opatření prezentovala coby hlavní nástroj plnění protiemisních cílů. Také proto se s problémem nedostatečné elektromobility a chybějících strategických plánů zabývají české vlády i léta poté.
Unie dokonce po zvýhodnění výrobců biopaliv léta kritizovala příliš vysokou daňovou slevu pro biopaliva v Česku, kterou vláda zavedla v roce 2010. V Česku však její kritika nerezonovala, naopak Babišovi lidé začali vymýšlet, jak dočasnou daňovou slevu na biopaliva prodloužit. Podpora měla vypršet v roce 2015, kabinet premiéra Bohuslava Sobotky ji ale prodloužil o dalších pět let. Zase s falešnými argumenty a odůvodněním požadavkem z Bruselu. Daňová podpora biopaliv včetně těch vyráběných z řepky skončila v roce 2021.
V roce 2014 také místopředseda ANO a další Babišův bývalý zaměstnanec Jaroslav Faltýnek tvrdě prosazoval podporu bioplynových elektráren. Svolával kvůli ní dokonce hospodářský výbor Sněmovny. Podporu, která se týkala také desítek bioplynovek jeho nedávného zaměstnavatele, prosadil. Zajímavostí je, že první investice do bioplynových stanic přišly ve skupině Agrofert v roce 2013, po vstupu Babiše do politiky a rok před zavedením bioplynových daňových slev.
Agrofertizace od ministerstev až po úředníky
Jak jsme již psali výše, Andrej Babiš mohutně importoval lidi ze svého holdingu do důležitých funkcí ve státní správě. V našich končinách je bohužel rozšířené, že nová vláda obměňuje lidi předešlé garnitury za své; míra, jakou to dělal Andrej Babiš, však neměla obdoby. Nešlo jen o nejvyšší pozice, ale celé struktury nejen ministerstev, ale všech úřadů, se kterými přicházela jeho skupina Agrofert do styku. Sumárně nešlo o desítky, ale až stovky lidí. Ti mu pak pomáhali nastavovat pravidla tak, aby vyhovovala Babišovým politickým a podnikatelským cílům.
Dalším perfidním specifikem takzvané agrofertizace moci bylo, že nominace na klíčové pozice pocházely nejen z politického, ale zejména podnikatelského okolí Babiše samotného, nejednou šlo o lidi přímo ze struktur Agrofertu.
Nominanti Babišových vlád byli známi zejména loajalitou, profesní kvality byly až na nižších příčkách kritérií. Kromě nastavování výhodných podmínek pro podnikatelské zájmy Babiše často pomáhali zatloukat jeho politické a podnikatelské patálie, případně si došlápnout na oligarchovy nepřátele.
Příkladem může být šéf České inspekce životního prostředí Erik Greuss, který společně s ministrem životního prostředí Richardem Brabcem dělali vše možné i nemožné proto, aby na chemičku ze skupiny Agrofert nemohlo padnout podezření z otravy řeky Bečvy.
Když byl Babiš nejen v tuzemsku, ale i mezinárodně terčem kritiky pro svůj střet zájmů, mohutně ho obhajoval, a to také na oficiální úrovni, šéf Státního zemědělského intervenčního fondu Martin Šebestyán. Jeho úřad hájil Agrofert před Evropskou komisí a léta dotacemi mohutně finančně podporoval Babišovo podnikání. V managementu fondu seděli také poslankyně ANO Monika Oborná, poslanec a bývalý zaměstnanec Agrofertu Josef Kott či bývalá členka představenstva Babišova holdingu Jitka Věková.
Šéf Lesů ČR Josef Vojáček byl blízký Jaroslavu Faltýnkovi. On i šéf Vojenských lesů Petr Král mohutně saturovali potřeby dřevařské části Agrofertu. Do managementu ve Vojenských lesích patřila také Miroslava Ferancová, manželka poslance Milana Ferance.
Šéf Finančního analytického útvaru Libor Kazda zas proslul „zaklekáváním“ podnikatelů, kteří stáli v cestě Babišovým podnikatelským zájmům. Takových příběhů, kdy věrný manažer plnil oligarchovi v čele vlády, co mu na očích viděl, bychom však našli desítky, ne-li stovky.
