K postavám, které potkáváme nejen u slovenských korupčních kauz, ale také na jednáních předních postav byznysu a vlád celého Visegrádu, je Alexej Beljajev. Tajemná osoba, která je považována za elitního představitele slovenského podnikatelského sektoru během turbulentních změn na Slovensku dekádu po dekádě. A to hlavně díky tomu, že i když se jeho jméno skloňuje u spousty kriminálních případů, nikdy nebyl právním státem postihnut. A také proto tuto část kapitoly musím označit jako příběhovou – tu, kterou pro pochopení dalších dění, které ve knize popisujeme, potřebujete přečíst, abyste pochopili související děje. Alexeje Beljajeva tedy neoznačujeme za vinného z korupce, ale obrázek si udělejte sami.
Je přítelem Roberta Fica, zná se s Vladimirem Putinem, začínal s Andrejem Babišem a ovládl strojírenství na Slovensku. Dědeček Alexeje Beljajeva byl carský důstojník, který během revoluce utekl z Ruska před bolševiky. Nakonec se usadil na východě tehdejšího Československa. Emigrantův syn si zde později našel slovenskou ženu. Té se v roce 1956 narodil Alexej Beljajev.
V současnosti jeden z nejvýznamnějších slovenských podnikatelů s majetkem ve stovkách milionů eur je spojkou Evropy a Ruské federace . Má k tomu ty nejlepší předpoklady. Mluví perfektně rusky a osobně dobře vychází nejen s lidmi jako Babiš a Fico, ale také Vladimir Putin.
Dnešní pozice Beljajeva však není náhodná. Při ohlédnutí se do minulosti je vidět, že jeho podnikání prorůstá slovenským a českým byznysem již od pádu bývalého režimu. Lépe řečeno, počátky Beljajevova byznysu sahají ještě do socialistického režimu.
Jako jeden z manažerů státní firmy Petrimex měl skvělou příležitost rozvíjet své kontakty, a to do té míry, že pro něj po pádu režimu nebylo tak těžké vybudovat si ve zmateném transformujícím se podnikatelském prostředí pozici člověka, bez kterého obchod s určitými zahraničními destinacemi prostě nejde.
Zajímavostí z období na přelomu osmdesátých a devadesátých let je napojení Beljajeva na Andreje Babiše. Skupina exmanažerů Petrimexu postupně transformovala státní firmy na soukromý byznys a za pomoci vzájemných půjček budovala dnešní impéria.
Beljajev byl v rejstřících viditelný od podzimu 1990, kdy vznikla slovenská akciovka Contix a Beljajev v ní byl předsedou představenstva. Už po necelém roce však Beljajev z vedení firmy odešel a nahradili ho jiní bývalí manažeři Petrimexu. Management Petrimexu se v těchto letech rozděloval podle sektorů vlivu. Beljajev se vydal cestou budování impéria na Slovensku.
V roce 1992 Beljajev privatizací získal strojírny ZTS Sabinov a později k nim připojil i slévárny v Hronci. Podle dokumentů Wikileaks ZTS v devadesátých letech obchodovala třeba s teroristickou organizací Al-Káida. Bohužel nejde o ojedinělý prohřešek československých zbrojařů, avšak na rozdíl od okolních zemí na Slovensku o daném problému nebylo co číst či slyšet. Obchodování s teroristy a jejich režimy obhajovaly vlády Mečiara i Fica. Robert Fico třeba bez problémů obchodoval s Libyí a dokonce se tím chlubil jako státním úspěchem.
V roce 2000 byl Alexej Beljajev také v orgánech rakousko-slovenské akciovky Express Slovakia – mezinárodní přeprava. Té se dařilo díky zakázkám od státních železnic. Absolutně nejvýznamnějším okamžikem byznysové kariéry Alexeje Beljajeva je však ovládnutí popradské železniční a strojírenské společnosti Tatravagónka. Nešlo o lehké sousto. Firmu ovládaly postavy spojované s podsvětím. Tělo jednoho z bývalých spolumajitelů Tatravagónky, mocného podnikatele a státního úředníka blízkého Vladimíru Mečiarovi, Vladimíra Bachledy, bylo objeveno v horských lesích nedaleko obce Bystrá na středním Slovensku až po letech. Postarat se o něj měla skupina kolem dalšího známého z Dějin korupce, Mikuláša Černáka, a to na něčí objednávku.
Bachleda zmizel těsně před tím, než se v Tatravagonce změnila vlastnická struktura. Média to spojovala právě se zájmem o jeho podíl v železniční společnosti. Slovenská média hodně spekulovala také o tom, za jakých okolností Alexej Beljajev Tatravagónku získal.
Převod sto procent společnosti z bývalých majitelů na Beljajevovu společnost Optifin Invest realizoval podnikatel ruského původu společně s další kontroverzní postavou slovenského byznysu Michalem Lazarem. Ten je známý byznysem se státem, ale také tím, že jej jeden z dokumentů Wikileaks označuje za člena podsvětí. Pro Motejlek TV Alexej Beljajev řekl, že převzetí Tatravagonky nabídli věřitelé firmy. Ta totiž v době, kdy dlužila miliardu korun, odmítala na téma dluhů komunikovat. Vstupní investice Optifin Invest činila údajně 20 milionů eur.
Tatravagónka je klíčovým hráčem evropského železničního byznysu. Vyrábí podvozky nejen pro slovenské státní společnosti – Železniční společnost Slovensko a Železniční společnost Cargo Slovakia – ale také pro velké klienty na východě. Spekuluje se o známostech Alexeje Beljajeva na nejvyšších místech v Rusku i se samotným Vladimirem Putinem . A pravdou je, že Beljajev se tomu nebrání.
I proto je Tatravagónka dodavatelem ruské státní železniční společnosti již více než deset let. Optifin Invest se spolupodílel také na výstavbě infrastruktury pro olympijské hry v Soči. Během olympiády Beljajev na vlastní náklady zařídil také takzvaný Slovenský dům, který sloužil k prezentaci země během olympiády.
Zatímco stát odmítl zaplatit nájem 2,4 milionu eur, které Rusové žádali, podnikatel zařídil prezentaci Slovenska přímo na nádraží Adler v centru města a sám za Slováky pronájem zaplatil.
Tatravagónka dlouhodobě zaměstnává více než 2000 lidí. V roce 2010 pohltila také srbskou společnost Bratstvo a o dva roky později polovinu ruského závodu Transmaš. Ve stejné době ovládl Optifin invest maďarskou MMV, německou ELH Eisenbahnlaufwerke Halle GmbH & Co. KG a polskou Fabryka Wagónow Gniewczyna.
Podnik má běžně tržby kolem 60–100 miliard českých korun ročně. Kolem roku 2015 na veřejnost probublala také spolupráce společnosti s českým zbrojařským klanem Strnadů. Spolupracovali u akvizic – třeba tak, že jedna skupina donutila dlužného dodavatele hledat nového majitele a tím se stala druhá skupina. Spekulovalo se však také o propojení obou zbrojařsko-strojírenských skupin. Dlouhé polemiky však zůstaly u společných projektů při akvizicích. Tatravagónka také Strnadovým prodala nejdříve menší část a pak i zbytek balíku akcií výrobce železničních brzd Dako-CZ. Beljajevova firma je zajímavá zejména kvůli mnohým nájezdům na zadlužené společnosti s klíčovým postavením v sektoru strojírenství a obrany.
Tatravagónka není to jediné, na čem impérium Alexeje Beljajeva stojí. Od exministra hospodářství Ľudovíta Černáka Beljajev koupil další – firmy kolem trebišovské Vagónky a obsadil také Železniční opravny a strojírny Zvolen. Ty Optifin Invest ovládl s dalším údajným sponzorem vládní strany Směr-SD Vladimírem Poórem.
Se jménem Alexeje Beljajev se už notoricky pojí i politika. Už v počátcích byznysu neměl problém získávat úvěry od bank ovládaných Mečiarovou vládou. Na oplátku jeho Optifin Invest patřil mezi štědré podporovatele HZDS. V roce 2007 daroval Beljajev straně Vladimíra Mečiara deset milionů korun. Média spekulovala, že Beljajev peníze poslal také prostřednictvím jiných dárců. Legendární je příhoda, kdy do centrály HZDS přinesl v igelitce dar ve výši sedm milionů korun osmdesátiletý důchodce Rudolf Trávníček . Podle slovenských médií pocházely peníze z igelitky právě od Beljajeva. To šlo ovšem pouze o počátky a částka je při pozdějším pohledu na to, kam až sahá moc Beljajeva, spíše obskurní příhodou.
Při zkoumání Beljajeva a jeho vztahu s HZDS rezonuje také kauza kolem jeho IT společnosti Columbex. Bratislavskou firmu vyšetřovala evropská protikorupční jednotka. V roce 2008 se totiž dostala ke státní zakázce přes podezřelý „nástěnkový tendr“. Tehdy kvůli podezření z manipulace zakázky padla hlava ministryně zemědělství Zdenky Kramplové právě z HZDS-LS (bývalá HZDS). Přestože byl případ tehdy ještě stále vyšetřován, dostala v roce 2013 firma Columbex od ministra zemědělství Ficovy vlády Ľubomíra Jahnátka další zakázku na správu IT systémů státu.
Šlo o jeden z klíčových signálů, který naznačuje, že po konci Mečiara v politice přešel Beljajev ke sponzoringu Směru-SD, který do značné míry pohltil struktury bývalé HZDS.
Další problematickou kauzou byla situace kolem společnosti Railway casted components. Firma za dotaci 9 milionů eur postavila závod ve východoslovenských Prakovcích.
Měla vyrábět podvozky pro železniční vagóny ruských železnic. Už po pár měsících však zkrachovala a dluží lidem mzdy. Navzdory krachu a nedodržení dotační smlouvy Beljajev dotaci nevrátil a stát na něj ani nijak netlačil.
Společnost Železniční opravny a strojírny Zvolen opravují zařízení, vozy a koleje státních drah. Firma Express Slovakia pronajímá vozy státní přepravní společnosti Cargo a firma EBA likviduje nebezpečné odpady ministerstva obrany či atomových elektráren. I to dokladuje, že Alexej Beljajev patří mezi mocné lidi, bez jejichž spolupráce by mohl být ohrožen chod strategických projektů státu na Slovensku.
