Také české “období temna” se vyznačovalo několika domácími gangstery, kteří se zapojovali do větších obchodů pod dohledem státu. I zde byl na počátku devadesátých let zneužit kapacitně a socioekonomicky nedostačující sektor dohledu, zejména orgánů činných v trestním řízení.
Mezi první česká jména, která rezonovala v těch nejznámějších kriminálních případech, patřil Antonín Běla. Ten se zaměřoval na nepoctivé podnikatele, kteří potřebovali půjčit nebo pomoct s odstraněním konkurence.
Běla začal svou kriminální kariéru budovat už za komunismu, kdy se zabýval zejména loupežemi. Už v sedmdesátých letech byl podezřelý z vraždy policisty. V nesvobodném režimu páchal také ekonomickou trestní činnost. Kvůli ní byl také uvězněn. Kriminál však využil na budování pověsti a známostí, se kterými pak po pádu režimu sestavil vlastní zločineckou skupinu. V osmdesátých letech se recidivista Běla seznámil s dalšími kriminálníky, které čekal vzestup o dekádu později, třeba s Františkem Mrázkem. České podsvětí se začalo vytvářet zejména kolem takzvaných veksláků.
Důležitým faktorem pro vzestup Běly a jeho okolí byla spolupráce se zkorumpovanými policisty. Ta neprobíhala pouze ve formě ochrany a vynášení informací z vyšetřování, ale také práce pro Bělu, kdy se policisté nechávali za odměnu přímo zapojovat do násilných akcí. Skupině kolem Běly se připisují zejména násilné aktivity podsvětí a “legendární” skutky, jako krádež židovských náhrobků, které následně použil jako historickou dlažbu v pražském centru v rámci veřejné zakázky. Jeho neomalenost a násilí sice policie kryla, ale zákonitě vedly k tomu, že měl mnoho nepřátel. Nakonec se proti němu obrátili jeho domnělí přátelé a došlo k popravě, kterou zřejmě na pokyn Františka Mrázka učinilo maskované komando v dubnu 1996 přímo u Běly doma.
