Východní Slovensko bylo v období spojeném s Vladimírem Mečiarem fenomenální zejména koncentrací mafie ve velkých průmyslových podnicích. Organizovaný zločin tam byl známý nejen četnými srážkami jednotlivých gangů, ale také přímým propojením s vlivnými osobnostmi Mečiarova HZDS. Také díky tomu se členové skupiny ocitli přímo ve strukturách tunelovaných Východoslovenských železáren, které privatizovala zejména kontroverzní rodina Rezešových. Peníze z továrny vyváděl organizovaný zločin fiktivními fakturami za zboží či činnosti spedičních a bezpečnostních subdodavatelů.
Hlava východoslovenské mafie Róbert Holub organizoval zločineckou strukturu i obchodní aktivity zejména prostřednictvím soukromé bezpečnostní agentury Secura. Ta spolupracovala podobně jako další slovenská kriminální seskupení s náměstkem Slovenské informační služby Jaroslavem Svěchotou. Dobré časy skupiny však skončily poté, co si dělala nároky v lukrativní privatizaci prešovského masokombinátu. O ten měly zájem postavy, které byly Mečiarovým strukturám ještě bližší, a tak Slovenská informační služba prostřednictvím svého náměstka zadala objednávku vraždy košického bosse Holuba banskobystrickému bossovi Mikulášovi Černákovi.
Také likvidace šéfa Holubovců patří k těm okázalým akcím, které slovenská doba temna přinášela. Po neúspěšných atentátech v Košicích byl Holub vylákán na setkání v Bratislavě. Společně s Černákem a bratislavskými bossy tam měl vyjednat narovnání napjatých vztahů. Záruku bezpečnosti měla poskytnout přímo tajná služba. Ve skutečnosti šlo o léčku. Do baru v bratislavském hotelu Amadeus vstoupil maskovaný nájemný vrah Jozef Roháč (stál za desítkami vražd, včetně výbušniny v autě Róberta Remiáše), který střelbou na místě usmrtil Holubova kumpána Štefana Fabiána a Holuba těžce zranil.
Byl převezen do nemocnice v bratislavských Kramároch, kde měla poprava nechutnou tečku. Navzdory proklamované policejní ochraně bylo údajně s přihlížejícím personálem nemocnice zorganizováno finále – v noci ze 4. na 5. října Roháč vylezl na střechu přilehlé budovy v nemocničním areálu a do oken jedné z nejvytíženějších slovenských nemocnic vypálil z automatické zbraně 24 střel, z nichž čtyři skončily v hlavě Holuba bojujícího o život. Léčka spojena se zradou státních orgánů vedla k sérii odvetných útoků a obyvatelé Košic a přilehlých destinací každodenně četli v tisku o nových a nových střelbách a explozích.
Pro atmosféru na východním Slovensku v daném období je hodně ilustrující třeba masivní výbuch před košickým železničním nádražím za bílého dne, v době, kdy se tam pohybovaly stovky lidí. Výbuch zničil auta na parkovišti a vybil skleněné výplně nejen na nádraží, ale také budovách v širokém okolí. Atentát kolem 17. hodiny jen zázrakem zranil “pouze” čtyři osoby, z toho jednu vážně. Cíl útoku, Dušan Borženský, který se měl stát Holubovým nástupcem, útok přežil (byl později zadržen na útěku v Praze, kde měl azyl u místní mafie).
