Významným bodem slovenské historie boje proti organizovanému zločinu bylo založení Speciální prokuratury. Myšlenka vznikla před rokem 2004 hlavně iniciativou tehdejšího ministra spravedlnosti Daniela Lipšice a dalších postav Dzurindovy SDKÚ. Kvůli regionálním propojením politiků, policistů, prokurátorů a postav z prostředí zločinu bylo cílem zřídit úřad, který tato propojení nebude mít. Proto vznikl vysoce autonomní mechanismus Úřadu speciální prokuratury, který ve městě Pezinok izolovaně řešil nejzávažnější kriminální případy od mafiánských skupin a vražd až po významnou ekonomickou trestní činnost.
Strukturu si úřad navzdory útokům pozdějších vlád udržel a skutečně přinášel výsledky. Přesto do něj infiltrovaly postavy, které s politickým požehnáním pomáhaly vybrané kauzy zametat. Zřejmě nejvýraznější postavou tohoto typu byl dlouholetý šéf úřadu Dušan Kováčik.
Kováčik přešel do struktury speciální prokuratury přes Vojenskou prokuraturu. Po jeho jmenování do pozice šéfa Úřadu Speciální prokuratury se neobjevovaly závadové informace, podezřelý byl pouze jeho neskrývaně blízký vztah s představiteli strany Smer Roberta Fica, který opakovaně Kováčikovy kvality vyzdvihoval. Ne že by to bylo nezákonné, přece jen však Ficovo vychvalování ze zákona nezávislého funkcionáře nebylo obvyklé.
V roce 2012 Deník SME upozornil na nesrovnalosti při vzdělání z Vysoké školy zdravotnictví a sociální práce sv. Alžběty, kde Kováčik získal titul PhD. Kováčik obhajoval svůj doktorát ze sociální práce a na škole učil trestní právo. Svůj doktorský výzkum nechtěl zveřejnit a nezveřejnila ho ani škola. V pozdějších letech se provalilo, že škola některým známým postavám tituly prodávala a nebyla schopna doložit ani dokumenty, na základě kterých tituly udělila.
Během výkonu své funkce v čele Speciální prokuratury dozoroval Kováčik osobně více než 60 případů, ale první žalobu podal až v roce 2020. Také proto se mu přezdívalo 60:0, 61:0 či 62:0. Podobně pasivní statistiku neměl žádný jiný z 25 prokurátorů pracujících na úřadu.
Čím více se projevovala pasivita šéfa Speciální prokuratury, tím víc se do popředí dostávala podezření, zda nejde o pasivitu systematickou a zda není úlohou Dušana Kováčika případy pouze zametat. Tento dojem umocňovaly postupy Kováčika, který svou pravomocí aktivně stahoval spisy podřízených prokurátorů k sobě. Do vybraných případů zasahoval nebo si je přímo převzal.
Jedním z nich byla kauza Ladislava Bašternáka – daňového podvodníka, který měl blízko k špičkám strany Smer a s některými z nich dokonce podnikal. Kováčik dozoroval také kauzu Gorila. Jakým klíčem si kauzy vybírá a proč ani u jedné z nich nikdy nepodal žalobu, nekomentoval.
Navzdory pasivitě byl Kováčik mnohdy představiteli strany Smer chválen a vyzdvihován. Vděk byl projeven také na výplatnici – jak zveřejnila Transparency International, za rok 2019 získal Kováčik 13. a 14. plat plus dvě mimořádné prémie 8 500 eur. Celkově tak legálně inkasoval roční plat 104 795 eur, což bylo víc, než bral třeba premiér.
Bohužel ovšem nešlo o jediné příjmy Dušana Kováčika. Ten svůj luxusní život financoval také braním úplatků. Jak ukázalo pozdější vyšetřování, za úplatu vynášel informace ze spisů, nebo případy záměrně potápěl. Do doby psaní těchto řádků se u soudu prokázala jeho spolupráce s mafiánským klanem takáčovců. Dopadá na něj však podezření u vícera aktivních případů.
Koncem října 2020 byl zadržen Národní kriminální agenturou a obviněn ze „zločinu přijímání úplatku i ze zločinu založení, zosnování a podporování zločinné skupiny a z pokračujícího zločinu zneužití pravomoci veřejného činitele v souběhu s přečinem ohrožení důvěrné skutečnosti a vyhrazené skutečnosti“. Nejvyšší soud v roce 2022 Kováčikovi vyměřil trest 8 let odnětí svobody a peněžitý trest 100 000 eur. Obviněnému se podařilo prokázat přijetí úplatku 50 000 eur za intervenci ve prospěch bosse takáčovců.
Jak již bylo uvedeno, Kováčik je podezříván z toho, že podobné zakázky vyřizoval systematicky ve prospěch vícero postav byznysu, politiky a organizovaného zločinu. Ficova čtvrtá vláda se mu v roce 2023 pokoušela pomoct rušením institucí, zpochybňováním svědků, vyšetřovatelů a změnami trestního zákoníku tak, aby se některé skutky promlčely, případně aby se na ně vztahoval nižší trest. Robert Fico chodil na Kováčikova přelíčení u soudu, kde hlasitě narušoval jednání a vykřikoval, že jde o politického vězně.
