Ekonom Ján Ducký se prosadil už v období bývalého režimu. Ještě před pádem socialistického Československa se vypracoval na pozice v managementu ve státním podniku Merina, poté i na pozici obchodního ředitele trenčínského oděvního podniku Slovakotex.
Vždy věděl, ve kterých kruzích se pohybovat, a proto stál na správné straně už v období, kdy se dělila republika. V politice byl výrazným činitelem již v letech 1989 až 1990, kdy seděl na židli dočasného ministra průmyslu ve slovenské vládě národního porozumění. Do funkce se vrátil jako ministr hospodářství Slovenské republiky ve druhé a třetí vládě Vladimíra Mečiara.
Jána Duckého zná veřejnost hlavně jako tvrdého bojovníka za zájmy sponzorů hnutí HZDS. Právě on měl být jedním z těch, kteří se vzepřeli představě přenechat slovenský chemický průmysl Andreji Babišovi, a hledal cesty, jak do klíčových podniků dostat podnikatele z okolí mečiarovců.
Přestože jako věrný spolupracovník Mečiara rozhodoval o privatizaci klíčových firem v chemickém a energetickém sektoru, proslavil se hlavně jako šéf podniku Slovenský plynárenský průmysl (SPP).
Jeho jméno zůstane navždy spojeno s kauzou takzvané Duckého směnky, která ho podle všeho nakonec stála i život. Coby ředitel SPP podepsal dodnes neznámý počet směnek podniku s neznámým počtem protistran. Protihodnotou dokumentů měly být „služby obchodního a finančního charakteru“.
Šlo však pouze o fiktivní služby, které byly záminkou pro vyplacení neznámých částek, podle tehdejších odhadů o celkové hodnotě dosahující až k miliardám slovenských korun.
Slovenský plynárenský průmysl tehdy ještě z peněz daňových poplatníků uhradil například náklady prohraného směnečného sporu s českou Union bankou, která žádala proplatit směnky v hodnotě 350 milionů korun. K nim ještě přibyly úroky, čímž se směnečný dluh spolu se soudními poplatky vyšplhal přibližně na 400 milionů korun. Směnkami ve vlastnictví Union Banky údajně zaplatil za dodávku technologií vsetínské firmě Sezooz Group. Její ředitel Roman Zubík v jedné z výpovědí přiznal, že obchody se směnkami byly opravdu fiktivní, řídil je Ducký, o čemž Union Banka věděla.
Podle mnoha indicií stály právě směnky za objednávkou Duckého vraždy. Zřejmě jako pojistka vůči jeho eventuální výpovědi přišly v lednu 1999 čtyři výstřely, které ukončily život zkorumpovaného politika a manažera přímo v bráně jeho domu.
Vražda není ani po více než 15 letech objasněna. Slovenští vyšetřovatelé obvinili z vraždy Duckého nájemného vraha české a slovenské mafie – Ukrajince Olega T.
