Spoluzakladatel Penty Jaroslav Haščák patří mezi nejvýznamnější, nejaktivnější, ale i nejkontroverznější podnikatele Slovenska a regionu V4. Z politiků si dělal legraci, manipuloval jimi, mnohým z nich leží v žaludku, ale většinu z nich ovládá .
Kariéru započal s dalšími klíčovými partnery pozdější Penty Markem Dospivou a Josefem Oravkinem. Zatímco Oravkin pokračoval ve studiu v Íránu, Dospiva s Haščákem po studiu na MGIMO na nic nečekali a začali podnikat ještě v době, kdy se začal socialismus otřásat v základech.
Zatímco Haščák při prezentaci svého mediálního obrazu začíná pro finančníky typickou infantilní historkou o tom, že si na první byznys půjčil 5 tisíc korun od kamaráda, abychom si udělali představu o začátcích Penty, je třeba profackovat se malou dávkou reality. Během komunismu se dostali na výběrové školy do Moskvy, kde zakladatelé Penty studovali, pouze prominentní skupiny obyvatelstva. Šlo například o děti vrcholných komunistů, úředníků, manažerů státních firem zahraničního obchodu nebo příslušníků výkonných aparátů komunistického režimu.
Když se někdo na prestižní školu dostal, musel spolupracovat s StB či sovětskými tajnými službami a prokazovat režimu vděčnost. Na oplátku se dočkal kromě znalostí, které zbytek populace neměl jak získat, i volnosti a benevolentnosti úřadů při pokusech podnikat . Právě proto komunistická prominence nebudovala pouze základy budoucích politických struktur toužících po moci a penězích, ale například i podsvětí . Vztahy v Rusku byly pro jakéhokoli podnikatele esem v rukávu.
Haščák spolu s Dospivou odjeli na přesně nedefinovaný čas do Číny, kde za stejně nejasných podmínek dohodli dovoz oblečení z Číny do Československa. V roce 1990 zaregistrovali vlastní společnost v České republice . Oblečení prodávali ve slavné pražské Kotvě a v bratislavském Domu Módy. Milionářem, což byli v těch letech opravdu neobvykle bohatí lidé, se díky tomu Haščák stal již během vysoké školy.
Další peníze přicházely poměrně rychle. Dospiva a Haščák měli investovat na trhu cenných papírů. Ten však začátkem 90. let připomínal eldorádo, a tak skutečné zisky nelze historicky rozklíčovat. Prvopočátek vzniku jedné z nejsilnějších finančních skupin ve východní Evropě sahá do roku 1994. Pentu zakládali Jaroslav Haščák, Marek Dospiva a Josef Oravkin. Postupně se k nim přidali Martin Kúšik a Juraj Herko. Kúšik jistý čas studoval také v Moskvě a Herko byl Kúšikův spolužák z gymnázia .
Stát coby garance výhodného obchodu
Zlomové období přišlo pro Pentu mezi lety 1995 a 1997. Skupina tehdy ovládla VÚB Kupón – jeden z největších privatizačních fondů. Jen pro představu, byl to fond s hodnotou aktiv kolem 9 miliard slovenských korun (dnešní hodnota těchto peněz by byla výrazně vyšší), který spravoval přes sto podniků v době, kdy peníze ležely takříkajíc na zemi.
Strategií skupiny Penta byla investice do různých podniků, jejich následná restrukturalizace, která zvýší tržní hodnotu a poté výhodný prodej. Zaměřovala se na strojírenství a zdravotnictví, ale také na banky a pojišťovny.
Tímto způsobem vstupovali do desítek klíčových podniků. Například dnes již zkrachovalé hlohovecké drátovny či závodu SNP v Žiaru nad Hronom. Penta měla těžký průmysl značnou dobu v oblibě. Skutečným zlatým vejcem její historie byla spolupráce na dodávkách pro Východoslovenské železárny, které byly od střechy po suterén prorostlé korupcí a falešnými fakturami a bylo nutné je restrukturalizovat.
Dalším, ale pozdějším a modernějším projektem skupiny je společnost Slovalco, která vyrábí hliník a elektrickou energii . S ní se pojí jedna z kontroverzí skupiny. V roce 1994 bylo v souvislosti s projektem obnovy výroby hliníku podepsáno několik smluv. Mezi nimi i smlouva o úvěru 110 milionů dolarů mezi Evropskou bankou pro obnovu a rozvoj a Slovalco. Zároveň se podepsala i smlouva o dodávkách elektřiny za exkluzivních podmínek do roku 2013. Ceny za dodávky elektřiny nejen pro Slovalco se začaly měnit v lednu 2002, kdy vznikla samostatná akciovka Slovenská elektrizační přenosová soustava.
Ta začala inkasovat poplatky za přenos elektřiny, tehdy ještě podle ceníku ministerstva financí. Od Slovalco vzhledem k exkluzivní smlouvě ale ne. Ještě více se ceny změnily po vydání rozhodnutí Úřadu pro regulaci síťových odvětví od roku 2003, avšak na smlouvy se Slovalcem se to překvapivě nevztahovalo.
V červenci 2003 vydala Evropská komise směrnici o společném trhu s elektřinou. V ní se požaduje, aby od roku 2005 přestaly platit ustanovení smluv o dodávkách a přenosu elektřiny, které nejsou v souladu se směrnicí. Na jaře a v létě 2004 se o smlouvách dozvěděli investoři Slovenských elektráren. Nejvíce se nelíbily italskému Enelu, který v tendru na prodej akcií elektráren zvítězil.
Původně chtěl dát za akcie elektráren podstatně více, pokud by stát byl ochoten vzít následky plynoucí ze smluv na sebe. Stát však nakonec souhlasil s cenou 840 milionů eur za 66 procent akcií s tím, že Slovenské elektrárny budou akceptovat podmínky problematických smluv. Koncem roku 2005, kdy se měnily smluvní vztahy, však hrozilo, že si „přenosovka“ bude nárokovat platby za služby spojené s dodávkou elektřiny od Slovenských elektráren. Tak se i stalo.
Firma Slovalco tak výrazně poškodila stát a dlouhodobě čerpala oproti konkurenci nadstandardní benefity. To se také stalo jedním z důvodů, proč vláda Eduarda Hegera v budoucnu odmítla zachránit energeticky náročný podnik v době energetické krize. Následky ovšem nesl hlavně zahraniční investor, kterému Penta mezičasem prodala majoritní podíl.
Příběh skupiny Penta provází více kontroverzí, například u společnosti AB Facility. Ta se dostala do užšího výběru firem, které se účastnily nabídkového řízení na opravy 1700 státních budov na Slovensku. Firma nabídla nejvýhodnější cenu v tendru, který byl vyhodnocen ještě za ministra vnitra a spravedlnosti Daniela Lipšice a podepsán byla již za ministra vnitra Kaliňáka. Výběrové řízení opravy na prezídiu Policejního sboru se uskutečnilo, vyhrála ho právě AB Facility. Na prezidiu sídlí kromě jiných důležitých úřadů a jednotek i vyšetřovací tým kauzy Gorila. Ministr Kaliňák po zveřejnění skutečnosti potvrdil, že ministerstvo si tuto citlivou budovu bude opravovat samo. Přiznal, že „to nevyvolává dobrý dojem“, i když přímé nebezpečí podle něj nehrozilo.
Problematické bylo také podnikání společnosti Drátovna Hlohovec. Ta zkrachovala poměrně krátce poté, co Penta prodala svůj podíl novému investorovi. Údajně přitom věděla o skrytých dluzích a úskalích nového výrobního programu, který firma chystala.
Skupina Penta bodovala a boduje také v České republice. Stála za nenápadnou koupí internetového projektu MobilKom, který provozuje mobilního operátora U:fon, nebo strategickou koupí Severomoravských vodovodů a kanalizací, která přinesla Pentě status partnera, bez kterého to v daném sektoru prostě nejde. Firma byla druhou největší vodárenskou společností v České republice. V roce 2006 ji finančníci prodali španělské vodárenské společnosti FCC.
Mimořádně úspěšná byla akvizice sázkové kanceláře Fortuna. Ta patří mezi největší retailové projekty Penty. Skupina koupila i známou síť lékáren Dr. Max, která je v současnosti nejvýznamnější lékárnickou sítí s působností na českém, slovenském a polském trhu.
Penta se v Česku zmocnila také letecké společnosti Aero Vodochody. Dlouhá léta se skupina snažila o možnost rozšířit své aktivity v tomto průmyslu. Významné jsou také české developerské projekty, například pražské obchodní centrum Florentinum.
Na Slovensku vzbuzuje skupina kontroverze hlavně v oblasti zdravotnictví. Patří jí například pojišťovna Dôvera nebo významná síť soukromých nemocnic. Kontroverze se týkají podezření, že skupina dokázala v minulosti manipulovat zdravotnickými zákony tak, jak jí to vyhovovalo. Ministryně zdravotnictví za SMĚR Zvolenská pracovala dříve v jejích strukturách a pravicového exministra Uhliarika pro podezření ze spisu Gorila, že za úplatu jednal opakovaně v prospěch finanční skupiny, nazývají dodnes Pentliarik.
Kolik stojí poslanec a jak to celé ututlat
To, že Penta politiky ovlivňovala v minulosti, potvrdil v několika rozhovorech i samotný Jaroslav Haščák. Vyjádřil se dokonce, že o nich nemá vysoké mínění. Prý jde o méně chytré lidi s plytkými ambicemi.
Jak popisujeme výše, dokumenty obsahují rozsáhlé popisy setkání Haščáka s vrcholnými politiky. Mluví se v nich mimo jiné o trafikách – o tom, že si Penta kupovala hlasy vládních i opozičních poslanců.
Skupině nepomohlo ani přiznání bývalého agenta SIS. Bývalý šéf kontrarozvědky Ľubomír Arpáš před vyšetřovateli popsal, že v inkriminovaném období začala slovenská tajná služba odposlouchávat politiky a vlivné podnikatele, kteří se údajně scházeli v jednom z konspiračních bytů Penty.
Celé to vzniklo tak, že si vedoucí analytického oddělení SIS Peter Holúbek v roce 2005 všiml, že před domem ve Vazovově ulici v Bratislavě, kde bydlel, často parkují auta politických špiček a vlivných podnikatelů. Byt vedle Holúbka vlastnil bývalý ochrankář a podnikatel Zoltán Varga, kterému pro jeho vzhled přezdívali Gorila (tak vznikl název spisu).
Krajský soud v Bratislavě souhlasil s pořízením odposlechů bytu. Ústavní soud však po letech na návrh majitele bytu rozhodl, že odposlechy byly nelegální, což je hlavním esem v rukávu skupiny Penta.
Podle Ľubomíra Arpáše a spisu Gorila se v bytě ve Vazovově ulici v Bratislavě setkávali zejména spolumajitel Penty Jaroslav Haščák, exministr hospodářství Jirko Malchárek a bývalá šéfka Fondu národního majetku Anna Bubeníková. Kompromitující odposlechy měl pak Arpáš prodat finanční skupině Penta.
Podle Arpášových výpovědí se měl osobně setkávat s Haščákem i Alojzem Lorencem, bývalým šéfem StB, který pro Pentu pracoval jako šéf bezpečnosti. Pravost spisů však slovenské vyšetřovací orgány nedokázaly dosud ani přes několik výpovědí prokázat.
Samotný Haščák je na téma Gorila alergický. V médiích se ostře vyjadřuje vůči jakýmkoli podezření o pravosti spisů . Už dlouho vede drahé soudní procesy s médii, která si o spisech dovolila zjistit více. Pravidelně žaluje i další média, která o Gorile polemizují.
Tomu, že nahrávka je , však věří pouze fanoušci konspiračních teorií, kteří bezmezně přijímají verzi šířenou Pentou a její politickými spojenci. Během vyšetřování vraždy Jána Kuciaka byla nahrávka Gorily objevena v sejfu Mariana Kočnera. Kočner si její kopii uložil také u bývalého generálního prokurátora Dobroslava Trnky.
Mezi materiálem zabaveným během vyšetřování Kočnera je také nahrávka, kde Kočner hodinu a třináct minut řve na Dobroslava Trnku. Vulgárně mu vyčítá, že kopii nahrávky Trnka prodával Haščákovi, i když tak předtím podle jeho slov učinil také on sám. Na nahrávce Kočner mimo jiné vyčiňuje Trnkovi slovy: „Je možné, kurva, že se zítra všichni tři neprobudíme, a já bych byl moc nerad, tentokrát jsme na jedné lodi.“
Proč mluví o třech? Generální prokurátor Dobroslav Trnka a jeho komplici právník Lórant Kósa a starosta obce Dolní Bar Oskár Bereczk vyhotovili z nahrávky Gorily „vzorky“, které poslali Haščákovu právníkovi a chtěli za její zničení peníze . Po Dobroslavovi Trnkovi se generálním prokurátorem stal Jaroslav Čižnár. Ten potvrdil, že mu Trnka před lety úryvky z Gorily pouštěl, a to dokonce za přítomnosti Roberta Fica přímo na Úřadu vlády. O Gorile věděl také předseda SaS Richard Sulík, kterému nahrávky pouštěl během osobního setkání Marian Kočner. Setkávání s Kočnerem je jedním z největších politických selhání Sulíka dodnes, viz tzv. kauza Sasanka.
V lednu 2019 zveřejnila TV JOJ nahrávku finančníka Jaroslava Haščáka a hlasu druhého Trnkova komplice, Oskára Bereczka z roku 2014. „Mě zajímá, že kdo vám to dal? To je první otázka. Druhá otázka je, proč vám to dal? Třetí otázka, kdo poslal Kósu za naším právníkem. Čtvrtá otázka, jaký je vlastně zájem, zda to má sloužit k našemu vydírání nebo co to je? Pátá otázka, že jaký je vlastně váš úkol v tom, tedy konkrétně?“ ptá se Haščák.
Obhajoba Penty, že nahrávka nikdy neexistovala, je tedy mimořádně hloupá a zpochybňování finančníkům prochází jen díky slovenským podmínkám, kde je rozsah korupce tak mohutný, že sahá do nejvyšších pater politiky. Veřejnost je všudypřítomnou korupci natolik zahlcena, že se stala apatickou a bez schopnosti vyhodnocovat realitu.
Penta v rámci obhajoby tvrdí třeba to, že nahrávka neexistuje , ale jedním dechem dodává, že byla pořízena nelegálně. U dalších záznamů zas tvrdí, že jednoduše nejsou skutečné, a že Penta nebyla nahrávkami Gorily nikdy vydírána.
Haščák a novinářské kurvy (omluvte vulgarismy, jde o citace kapitána byznysu)
Jaroslav Haščák se s Marianem Kočner znal víc než dobře. Haščák to v minulosti popíral. Po pozdějších odhaleních přiznal, že Kočner patří do „širšího okruhu jeho známých.“ Jak uvedlo Investigativní centrum Jana Kuciaka, které studovalo data z archivů Mariana Kočnera, je však známo třeba to, že Haščák Kočnera navštívil na oslavě jeho padesátin, kde se setkal s generálním prokurátorem Trnkou nebo třeba Petrem Tóthem – kontroverzním zpravodajcem, který sehrál významnou roli při plánování vraždy Jana Kuciaka. Přes aplikaci Threema si Kočner s Haščákem opakovaně psali vulgarismy o novinářích a Haščák popisoval, jak média kupuje (7plus, Trend, Vltava Labe Media, Nový čas a další), aby je čistil . Jaroslav Haščák a další členové Penty běžně zasahovali do redakční práce a známé jsou také historky, jak novinářům z vlastních médií vulgárně a agresivně nadávali tváří v tvář.
Skupina chtěla, aby nahrávku Gorila zničil později odsouzený speciální prokurátor Kováčik. Ten to také nařídil. Vyšetřovací tým však zametače Kováčika obelstil a poslal mu pouze kopii nahrávky. Haščák byl později obviněn, avšak pouze z obchodování s nahrávkou, kvůli čemu strávil několik měsíců ve vazbě. Haščák po propuštění právně atakuje státní instituce, které měly s vyšetřováním cokoliv společného. Přesto se Pentě zejména v Česku daří udržovat image seriózní finanční skupiny.
Občanství na prodej
Na Slovensku v období, o kterém pojednává tato kapitola, pokračovala transformace organizovaného zločinu, a nejenom toho domácího. Coby součást Evropské unie byla země atraktivní zastávkou pro mnohé nadnárodní gangy potřebující most mezi výchozí zemí a Schengenským prostorem EU.
Nadále proto pokračovalo kupčení s honorárními funkcemi či občanstvím. Jedním z nejzřetelnějších příkladů je hlava gangu, který vybudoval balkánskou drogovou cestu – Dragoslav Kosmajac – který získal slovenské občanství v roce 2004. Kosmajaca po letech začali označovat srbští politici za nejnebezpečnějšího mafiánského bossa . Na jejich vyhlášený lov Kosmajac reagoval přesuny do dalších evropských zemí díky platnému pasu z Bratislavy. Osvědčený postup Kosmajaca záhy následoval také další srbský narkomafián Darko Šarić.
Na kupčení se slovenským občanstvím poukázal třeba pozdější prezident Andrej Kiska. Konfrontoval ministra zahraničí, který vedl diplomacii v prvních třech Ficových vládách – Miroslava Lajčáka. Ten přiznal, že občanství Slovenska mafie jednoduše kupovala od konkrétních zkorumpovaných úředníků, kteří ignorovali náležitosti zákona o vydávání státního občanství.
