Období, o kterém pojednává tato kapitola Dějin korupce, tedy 2013-2017, bylo na Slovensku definováno jednobarevnou vládou Roberta Fica. Šikovné uchopení kauzy Gorila a selhání politických oponentů totiž straně Směr-SD přineslo výsledek, který jí umožňoval vládnout samostatně. Na tento fakt společně s kauzami Fica a spol. z předešlých let reagovali mezinárodní spojenci Slovenska zvýšenou pozorností. Fico si to uvědomoval a snažil se tvářit odborně – do mnohých ministerských pozic nominoval nestraníky. Ti však často sloužili jako křoví a skutečná moc byla v rukách úzké skupiny politiků a na ně navázaných oligarchů. Období nevyhnutelně přinášelo menší a větší korupční skandály či podezření.
Pavol Pavlis a jeho byznys
Ministrem hospodářství se stal Pavol Pavlis – mimo jiné obchodní partner a známý Andreje Babiše. Pavlis se na ministerské židli neohřál dlouho. Jak jsme již uvedli na jiném místě , stihl schválit masivní státní podporu pro Babišovo Duslo, ale největší kritika veřejnosti směřovala k jiné události jeho funkčního období.
Šlo o případ, kdy společnost Port Services, kde byl před nástupem do politiky předsedou představenstva, zažalovala stát, který Pavlis zastupoval. Domáhala se vyplacení 60 milionů eur za údajně diskriminační přístup státu v předešlé privatizaci podniku Slovenské plavby a prístavy . Pavlis spojitost s firmou popíral, nebylo však možné rozklíčovat, kdo přesně za ní stojí. Sídlo měla zapsáno na ostrově Curaçao u pobřeží Venezuely.
Dotace za zavřenými dveřmi
Ani úctyhodné hospodářské výsledky a vysoké zisky nebránily společnosti Duslo Šaľa z holdingu Agrofert Andreje Babiše opakovaně hrozit masivními propouštěními. Podnik tak opakovaně dělal a dělá u každé krize, zejména u těch spojených s energetikou. Vysoké ceny energetických vstupů jsou u chemických podniků objektivní, zapomíná se ovšem na fakt, že některé z nich zisky výhradně privatizují a ztráty socializují. A v tom Andrej Babiš uměl a umí plavat znamenitě.
Společnost Duslo Šaľa dosáhla v roce 2015 zisku před zdaněním 50,3 milionu eur. Ve srovnání s předchozím rokem to bylo o téměř 38 milionů eur více. Šlo o nejlepší hospodářský výsledek společnosti v historii.
Ani dobré výsledky z předešlých let neznamenaly, že Duslo dokázalo růstu zisku dosáhnout organicky . Vláda Roberta Fica totiž v roce 2014 schválila rekordní dotaci 58 milionů eur, tedy více než 1,5 miliardy korun. Dotace v podobě daňových úlev směřovala na nevyhnutelnou modernizaci, kterou podnik plánoval dlouhodobě. Přesto si ji z předešlých zisků nebyl ochoten financovat. Jak politici, tak představitelé firmy obhajovali dotaci coby nutnou kompenzaci za nepřiměřeně vysoké ceny plynu. Společnost odmítala označovat úlevu za dotaci.
Okolnosti udělení pomoci podniku vyvolávaly polemiky. Po několikaměsíčním lobbování podporu pro Duslo schválil koncem roku 2014 nový ministr hospodářství Pavol Pavlis, který před nástupem do funkce podnikal ve více firmách s Andrejem Babišem. Babiš s Pavlisem seděli v orgánech firmy Port Service Bratislava a oba pochází ze struktur bývalého Petrimexu. Rozhodnutí o pomoci vzniklo jen pár dní po tom, co z postu ministra odstoupil Pavlisův předchůdce Tomáš Malatinský, který dotaci pro Duslo odmítal. Pochybnosti vzbudil i proces schvalování. Probíhal potichu a nebýt upozornění médií, nemusel by o rekordní státní pomoci nikdo nic vědět. Vládní strana Směr-SD schválila legislativní úpravu, která jí povolila věc projednat jen na vládní úrovni bez diskuse v parlamentu.
Babiš se zná také s poslancem Směru-SD Ivanem Vargou, který seděl v orgánech společnosti Biotika. Majitel Agrofertu přiznal, že v roce 2006, kdy popularita tehdy nové ambiciózní strany Roberta Fica narůstala, přispěl na její chod sponzorským darem. Slovenští politici to ovšem odmítali a částka se ve stranickém účetnictví ani neobjevila. Dotace pro Duslo nebyla poslední. V dalších letech přijímala další miliony a stejnou sumou 58 milionů eur přidělila podniku v roce 2023 také čtvrtá Ficova vláda.
Široký vyplacen z kapes daňovníka
Jak jsme již psali v pasáži věnované postavě Juraje Širokého (viz 1.9), s obdobím jednobarevné vlády Směru-SD se spojuje také skandál, kdy stát rozhodl o zaplacení dluhu soukromé společnosti vlastněné Širokým ze státního rozpočtu. Šlo o podnik Váhostav. Politici stejně jako Široký až do doby, kdy vstoupil v platnost „protischránkový“ zákon, který je donutil přiznat skutečného majitele podniku, popírali, že by za Váhostavem stál Široký. Stejně tak popírali jeho sponzoring strany Směr-SD. Navzdory tomu, že bylo z předešlých kauz a úniku nahrávek možné rozklíčovat, že byl pravděpodobně jedním z akcionářů Ficova projektu.
Váhostav dlouhodobě předražoval veřejné zakázky na stavbu infrastruktury. Přesto neplatil subdodavatelům a zisky vyváděl do schránek v daňových rájích. Skončil v dluzích a zachránil se restrukturalizací. Ta však sama o sobě byla kontroverzní. Většině subdodavatelů totiž slibovala zaplacení pouze 15 procent pohledávek vůči Váhostavu. Aby stovky středně velkých stavebních firem a živnostníků kvůli Váhostavu nepadly, stát jim přislíbil větší míru vyplacení, ale ze státních peněz.
Stát za záchranu Váhostavu zaplatil 12,6 milionu eur. Coby projev dobré vůle firma státu vrátila v roce 2018 téměř dva miliony. Stát dokonce kvůli vyrovnání s věřiteli Váhostavu založil podnik Slovenská reštrukturalizačná . Celkové náklady ozdravného projektu proto byly ještě vyšší. Je také známo, že s restrukturalizací souhlasit se vyplatilo pouze věřitelům, kterým Váhostav dlužil maximálně 400 tisíc eur. Desítky až stovky subdodavatelů prohlašovalo, že do křivé dohody se státem nepůjde a raději podnikání ukončí.
Široký je dobře znám také díky hokeji. Ještě v dobách, kdy řídil Harvardské fondy, převzal řízení Slovanu Harvard Bratislava, který působil také v prestižní Kontinentální hokejové lize. Široký byl zároveň čestným prezidentem Slovenského svazu ledního hokeje.
Ještě za první Ficovy vlády získal Váhostav státní zakázku na rekonstrukci národního hokejového stadionu Ondřeje Nepely v Bratislavě. Stát mu za to zaplatil téměř sto milionů eur. To ze sportoviště udělalo nejdražší zimní stadion na metr čtvereční v Evropě. Kromě toho v rozporu s původními plány Široký přistavil v rámci zakázky hotel, který později většinově převzal. Díky výhodné zakázce má tak svůj DoubleTree by Hilton v širším centru hlavního města Slovenska.
Pro korupční prostředí na Slovensku se změnila situace definitivním koncem zlatého telete jménem Fond národního majetku. Ten byl podpisem prezidenta Andreje Kisky k 1. lednu 2016 definitivně zrušen. Některé skupiny tak ztratily tu nejjednodušší možnost pro ovlivňování prodeje státního majetku prostřednictvím vlivu na malou skupinu managementu.
Skartované dotace
Netransparentní rozdělování podnikatelské podpory je v Česku i na Slovensku jedním z nejtradičnějších mechanismů korupce, které je těžké rozklíčovat a prokázat, a tedy také vyšetřovat. Volně psaná legislativa dává od devadesátých let široké možnosti, jak mohou úředníci a politici oplatit podnikateli jeho podporu. Spojitost mezi sponzorským darem, ať už je oficiální nebo skrytý, a podporou lze dokazovat pouze mimořádně pracně.
Také proto se „malé domů“ v regionu používají léta. Od malých projektů regionálních podnikatelů až po velké dotace pro průmyslové molochy. Pokud už dotační politika u některých podniků začíná být kritizována, dochází ke snaze bagatelizovat objem podpory, nebo dokonce zametat stopy po tom, kdo, na základě čeho a jak o dotační podpoře rozhodoval.
Na Slovensku existuje flagrantní případ tohoto jednání v případě mnohaletých státních dotací pro železárny v Košicích. Ať už šlo o divoká devadesátá léta nebo modernější historii.
Stamiliony v daňových úlevách, zlevněné energie či spolufinancování podnikových investic v hodnotě miliard korun a stovek milionů dolarů. Na to všechno se jakoby mávnutím kouzelného proutku na Slovensku zapomnělo.
U. S. Steel Košice, ani jeho předchůdci VSŽ, VSŽ U. S. Steel a VSŽ Ocel nikdy žádnou pomoc státu nedostaly. S klidem to tvrdí všechny zapojené resorty. „MH SR neposkytlo přímou nebo nepřímou státní pomoc pro společnost U. S. Steel Košice a ani pro její předchůdce,“ uvedlo v oficiální odpovědi na žádost portálu Biztweet Ministerstvo hospodářství Slovenské republiky v roce 2016. Šlo o odpověď jako z říše divů a portál dál pátral, jak je možné, že o mohutných a často také medializovaných dotacích stát neeviduje žádné dokumenty.
Otázky směřovaly na přímou i nepřímou pomoc, tedy i pomoc ve formě daňových úlev či slev na energiích. Otázka směřovala na období od roku 1990, tedy i předchůdce resortu hospodářství – ministerstvo privatizace.
Podle ministerstva financí a Úřadu vlády Slovenské republiky má mít záznamy o dotacích právě ministerstvo hospodářství. Ačkoli vláda o některých dotacích sama hlasovala, neevidovala o tom žádné oficiální zápisy.
Příčinou nevědomosti vlády, ministerstva hospodářství i ministerstva financí je fakt, že dokumenty o státní podpoře v archivech neexistují. Podle zjištění byly dokumenty údajně skartovány. Na otázku, proč a na čí pokyn stát zlikvidoval dokumenty o stovkách milionů eur daňových poplatníků, nikdo z oslovených resortů a vlády neodpověděl.
Ani po dekádách z diskuse o korupci nevyprchalo jméno Štefana Harabina. Podle diplomatických depeší zveřejněných na serveru WikiLeaks měl stát Harabin i za aktivitami, jejichž cílem bylo zrušení Speciálního soudu, jenž má na starosti právě korupci a organizovaný zločin. V depeších se navíc uvádí, že Harabin také navrhl změny v trestním zákoníku, které by snížily sazby pro recidivisty a omezily nástroje na jejich stíhání.
Harabin o pozici předsedy Nejvyššího soudu přišel v roce 2015, v této instituci ale působil nadále jako soudce. V roce 2024 objížděl Slovensko se svou další kampaní za zvolení prezidentem (už v minulosti kandidoval, prohrál, ale prohlásil se za vítěze). Volby vyhrál Peter Pellegrini.
O prostředí, které budovaly Ficovy vlády léta, vypovídá hodně také zpráva Ministerstva zahraničí USA z roku 2015, která Slovensko označila za „zemi svého primárního zájmu“. Ministerská strategie pro kontrolu mezinárodní protidrogové politiky Slovensko popisuje jako zemi s „vysokým stupněm domácího i zahraničního organizovaného zločinu, pocházejícího především z východní a jihovýchodní Evropy.“ Slovensko bylo podle amerického dokumentu tranzitní i cílovou zemí pro padělané a pašované zboží, kradené automobily, prováděly se tam podvody s daní z přidané hodnoty, obchodovalo s lidmi, zbraněmi a drogami. Organizovaný zločin se podílel také na praní peněz získaných z těchto trestných činů .
Know Your Country, internetový portál zaměřený na globální nelegální finanční toky, označil Slovensko za zemi se středním rizikem, což znamená, že existují obavy o jeho schopnost nezávisle vyšetřovat finanční trestné činy a pomoci ostatním zemím zmrazit majetek potenciálních zločinců.
