Amnestie Václava Havla z roku 1990 dostala na svobodu rozmanitou směs českých a slovenských občanů. Kromě těch, které bývalý režim v přeplněných věznicích trestal z revanše či za drobné skutky, dostalo propustku také několik nebezpečných jedinců, kteří situaci pochopili jako nový start své kriminální kariéry. Platilo to také o Tiborovi Pápayovi, který se za krátkou dobu vypracoval na hlavu mafie na jihu Slovenska.
Jeho gang přezdívaný Pápayovci využíval specifika regionu. Agrární a maďarsky mluvící část země měla už za komunismu silná propojení se sousedním Maďarskem a jakousi nepsanou autonomii. Tamní obyvatelstvo bylo známé tím, že už za komunismu neoficiálně podnikalo, zejména v oblasti gastronomie a zemědělství. Právě na tom stavěly svou budoucnost rychle vznikající podniky devadesátých let. A právě toto prostředí využíval místní organizovaný zločin, který mafie zbytku Slovenska dlouho respektovala a do tamních poměrů nezasahovala. Místní gangy se kromě tradičního raketýringu a násilných trestných činů zabývaly také pašováním a ekonomickou kriminalitou.
Také Pápay za Mečiarovy éry využíval dobré kontakty se Slovenskou informační službou. Ta se podílela na vytvoření spojenectví s bratislavskou mafií známou jako Sýkorovci a Mikulášem Černákem. Jeho hegemonii zastavila až brutální vražda, kdy Pápaye spolu s devíti členy jeho skupiny popravili automatickými zbraněmi na oslavě 25. března 1999 v dunajskostredské restauraci Fontána. Hromadná vražda byla výsledkem následnického boje. Nové vedení jihoslovenské mafie bylo aktivní také v dalších etapách vývoje republiky a na jejich kriminální činy naráží policie a investigativní novináři dodnes.
