Vznik vlády v roce 2020 doprovázelo mnoho očekávání. V Programovém prohlášení vlády z roku 2020 (obměněná vláda Eduarda Hegera je přijala prakticky beze změn) byla řada prospěšných opatření. Zavedení systematického legislativního procesu a snížení byrokracie, posílení vymahatelnosti práva spojené s úpravou hodnocení práce soudců a zefektivněním justice – to vše byly oblasti, jimiž se vlády předešlé dekády kvůli své pasivitě nezabývaly.
Do praktického naplnění plánů vlád po roce 2020 však zasáhlo několik krizí. Hned prvotní fáze přenosu Programového prohlášení vlády do reálných legislativních návrhů bylo zpomaleno nebo odloženo pandemií koronaviru. Následně se přidala bezprecedentní bezpečnostní krize vyvolaná ruským rozpoutáním války na Ukrajině.
K vnějším problémům vlády je však třeba připočíst i nefunkčnost, vyvolanou hlavně nekompetentností některých jejích členů a politickými souboji. Samotný fakt, že vláda zpočátku vládla ústavní většinou, jasně ukazuje, že nerealizování reforem a slibů jde plně na vrub samotných členů garnitury. Zatímco pro odklady plánů existovalo vysvětlení, pro jejich rušení omluva neexistuje.
K několika zlepšením však oproti předešlé stagnaci došlo. Po dlouhé době bylo možné postřehnout třeba apel na oblast eliminování korupce. Podařilo se několik kroků digitalizace veřejné správy, zákonů a strategických dokumentů týkajících se reformních možností pro ministerstvo hospodářství či bodů posilujících kompetence odborných týmů posuzujících klíčové vládní projekty.
S tím souvisí i naplněný požadavek veřejnosti na dosažení účelného a transparentního využívání prostředků z fondů Evropské unie. V rámci podpory infrastruktury a klimaticko-energetických cílů jako priority čerpání evropských fondů Slovensko upravilo výběr hodnotitelů projektů s podporou z evropských a státních dotací. Po letech došlo také k řešení korupčních skandálů a problémů v případech podvodně přidělených zemědělských dotací.
Mnohé z řešení vlády však zůstaly jen v teoretické rovině, například v podobě strategického dokumentu. K realizační fázi v podobě přijatého funkčního zákona často nedošlo.
V oblasti digitalizace a změny přístupu k čerpání eurofondů se nedaří dosahovat cílů stanovených státními institucemi. Ty jsou často ve strategických dokumentech definovány správně, avšak při praktickém provedení přetrvává preference zkušenějších žadatelů na úkor těch kvalitnějších.
Pozitivní trendy vykazovala aktivita vlád 2020–2023 v oblastech zavedení systematického legislativního procesu a snížení byrokracie. Bohužel některé z těchto pozitiv negovaly populistické kroky vlády a nerespektování pravidel parlamentního života či legislativních procesů hlavně ve druhé polovině roku 2022 a v roce 2023. Všechno pozitivní a reformní, co vláda přijala, přijala v první polovině svého mandátu.
Mýtný tendr 2
Ani více než desetileté pro stát nevýhodné vybírání mýta na Slovensku nepřineslo změnu a žádná z garnitur Roberta Fica, Ivety Radičové či Petera Pellegriniho zásadně nezlepšila parametry spolupráce s dodavatelem systému.
Změnu po roce 2020 slibovala vláda Igora Matoviče, následována takřka totožným kabinetem Eduarda Hegera. Přestože byla rekonstrukce mechanismu výběru mýtného rétoricky jasně akcentována, také kabinet, který střídal vlády Směru-SD, narazil na silné lobbistické tlaky. Ty byly vyvolány mimo jiné údajně také tím, že resort dopravy dostal po volbách do rukou Boris Kollár a jeho hnutí Sme rodina, kde bylo mnoho členů propojených s byznysem a bývalými strukturami. Vedlo to k nejasným odkladům a netransparentním procesům uvnitř ministerstva.
Hlavním problémem mýtného systému pod Tatrami je fakt, že byl jako celek od technické infrastruktury až po software v rukou soukromého dodavatele. Všechny investice přitom hradil stát a evropské zdroje. Dálniční společnost koncem roku 2022 rezignovala na řešení tohoto stavu a jednání se soukromým dodavatelem. Uplatnila opci, na základě které byl mechanismus provozu systému prodloužen o další rok.
Mezitím se spustily analýzy a testy otevřené dalším dodavatelům, kteří měli prokázat, že by vybudovali pro stát výhodnější provozní systém. Nejvyšší kontrolní úřad kritizoval, že stát nemá jasnou odpověď na to, jak to bude s výběrem mýta dál. Poukázal také na to, že stát nevyužil několik smluvních možností, jak mýto zajistit na dalších pět let a také snížit podíl provize vyplacené SkyToll.
Výnos provozu mýtného systému za období 2010 až 2021 dosáhl podle analýzy kontrolního úřadu 2,25 miliardy eur bez DPH. Více než polovinu pohltily náklady na vybudování a následně provoz systému. Dálniční společnost z vybraného mýtného inkasovala pouze 36–39 procent. Správce dálnic nakonec připravil novou soutěž na nové mýtné. Podle protikorupčních organizací a kontrolního úřadu však podmínky soutěže připravil opět pro stát nevýhodně a diskriminačně vůči části zájemců o účast v tendru.
Výsledkem soutěže, do které byli připuštěni tři zájemci, bylo vítězství konsorcia SkyToll (dosavadního dodavatele) a CzechToll. Slovenské mýto tedy mělo podle Dálniční společnosti zůstat v rukou stejných provozovatelů, jako tomu bylo od roku 2012.
Podmínky nového mýtného tendru sice měly snížit podíl koláče vybraného mýta, který spolkne soukromý dodavatel, avšak nestandardně štědrá odměna v něm zůstala. Nevýhodnost není třeba hledat pouze ve srovnání s ukázkovými státy. Třeba český výběr mýtného, který je také kritizován, je pro stát levnější a výhodnější než na Slovensku. Český stát si navíc smluvně zavázal také přidané služby jako kontrolu mýta. Slováci ve vysoutěženém balíku ani napodruhé kontrolu nezískali.
Vítězné konsorcium navíc nabídlo třetinovou sumu projektu oproti tomu , co předpokládala dálniční společnost. Správce dálnic tedy buď nadhodnotil očekávanou hodnotu , nebo konsorcium nabídlo nereálnou cenu. SkyToll i CzechToll patří do sítě firem propojených se skupinou PPF. Většinu práce na mýtu však podle smluv vykonává další firma TollNet, které odtéká takřka 80 procent všech příjmů. Firma je opět vlastněna nepřehledně, ale u její dokumentace figurují stejná jména – třeba notářky – jako u společnosti SkyToll.
Celý mýtný tendr 2 je obklopen neznámými dodatky a dvouznačnými smluvními formulacemi. Nejen proto se proti podpisu smlouvy s novým vítězem postavily kontrolní úřady i protikorupční organizace. Zatímco Hegerova a pozdější úřednická vláda na jejich tlak zareagovala odkladem podpisu smlouvy s vítězi soutěže, v době psaní Dějin korupce není známo, jak se k projektu postaví Ficova vláda číslo 4. Ta se netají záměry kontrolní úřady, které zakázku kritizovaly, oslabit, a atakuje také nevládní sektor.
