Mezi nejznámější postavy českého a slovenského organizovaného zločinu devadesátých let patří Mikuláš Černák. Vyučený automechanik se ještě před svou “slavnou” kariérou pouštěl do loupeží a násilných trestních činů. Díky spolupráci s tajnými službami a podnikateli, kteří se dopouštěli ekonomických trestných činů, však maloměstský mafián přerostl v těžkou váhu.
Objevoval se na oslavách regionálních politiků HZDS. I díky tomu mu procházely četné daňové podvody. Černák se stal mementem a synonymem brutality devadesátých let. Sám osobně byl účastníkem desítek vražd. Často se chlubil tím, že oběti, i když nemusel, rád posílal na onen svět vlastníma rukama.
Právě to ho však na sklonku Mečiarovy hegemonie stálo svobodu. Bylo známo, že většinu z desítek obětí Černák s partou zahrabával v horách kolem Brezna a Banské Bystrice. Některé z poprav také v tamní přírodě přímo prováděl. Obyčejně se postaral o to, aby měl spolupachatele – potenciální svědky nutil k mordu oběti přispět; věřil, že mu to zaručí mlčenlivost účastníků. Vzhledem k počtu vražd se však postupem času některá těla objevila a na Černáka si pod veřejným tlakem začala brousit zuby také policie. K tomu však došlo až pod tlakem měnící se politické situace a také kvůli neomalenosti Černáka, který se rád ukazoval v médiích, čímž na sebe, ale také na své vztahy s politiky, začal upozorňovat. Černáka zatkli v Praze až v roce 2003. Byl mu prokázán pouze zlomek vražd, ale i ty postačovaly na udělení nejvyššího trestu – doživotí. Část kumpánů Černákovy skupiny však neskončila za mřížemi a někteří z údajných členů vedení podnikají na Slovensku nadále jako legitimní podnikatelé.
