Autokratické tendence, zneužívání bezpečnostních složek, nepřipravené legislativní prostředí a transformace ekonomiky byly ideálním podhoubím pro expanzi a posílení organizovaného zločinu. Ten na Slovensku v devadesátých letech nabyl neobvyklých rozměrů. Mafiánské bossy bylo vidět v televizi či po boku politiků a nic na tom neměnil ani rostoucí počet vražd, které se běžně odehrávaly i na frekventovaných veřejných prostorách. “Hrubokrká”, tedy drzá a troufalá mafie se nezabývala pouze vybíráním výpalného, ale prsty měla také ve velkých obchodech a zasahovala do privatizace státního majetku.
Kromě vzniku nových slovenských klanů patřila k fenoménům počátku devadesátých let také expanze známých skupin z Ruska a Balkánu. Nové svobodné a kapitalistické země na západní hranici bývalého Sovětského svazu představovaly lákadlo. Na Slovensku patřily k prvním klanům srbské a albánské rodiny využívající dobré zázemí vytvořené jejich krajany, kteří se na Slovensku usadili po dřívějším studiu. Balkánská komunita byla kvůli výměnným studijním pobytům s bývalou Jugoslávií značně zastoupená, zejména ve studentských městech jako Košice.
Balkánské gangy ovládly na Slovensku nelegální trhy prostituce, hazardu nebo směny valut, tedy obory, které v sousedním Česku opanovaly zejména ruské gangy. Balkánským specifikem byl rozsáhlý obchod s drogami, což v devadesátých letech přineslo “epidemii narkomanie” i na slovenská sídliště. Pro gangstery na obou stranách řeky Moravy bylo výhodou, že Česko ani Slovensku kvůli dlouhé izolaci nedisponovaly postačujícími informacemi o fungování nadnárodní mafie. Korupce v zdecimovaných bezpečnostních složkách na Slovensku byla v té době na takové úrovni, že řada států odmítala informace o mezinárodních zločineckých aktivitách se slovenskými orgány sdílet. Zejména na Slovensku selhával právní systém jako takový.
Hlavy zahraničních klanů se na Slovensku netajily známostmi s politiky či soudci. Šéf jedné z albánských rodin Baki Sadiki byl třeba přítelem Štefana Harabina – Mečiarova spojence, ministra spravedlnosti a šéfa nejvyššího soudu, který to v dalších letech zkoušel také v prezidentských volbách. Dosud je na internetu možné najít přepis policejního odposlechu z roku 1994, ve kterém se Sadiki s Harabinem oslovují přátelskými jmény; je známo, že Harabin chodil na oslavy Sadikiho a naopak. I díky Harabinově ochraně se Sadikiho podařilo odsoudit až v roce 2013, a to na 22 let za drogovou trestnou činnost. Zatčen byl po mezinárodním tlaku v Kosovu a převezen na Slovensko.
Vysloveně slovenským specifikem byl v devadesátých letech příchod italské mafie. O fenoménu se veřejnost dozvěděla až díky práci později zavražděného novináře Jána Kuciaka. Ten zmapoval neobvykle rozsáhlou síť firem rodinných klanů zločinecké skupiny ’Ndrangheta.
Tato italská organizace posílá jednotlivé klany do zahraničí, kde se usazují a dlouhodobě působí. Díky tomu je “pořešen” plynulý přesun zboží – zejména tvrdých drog – po trase, na které jednotlivé rodiny sídlí. V rámci tohoto mechanismu se koncem 80. let přestěhoval klan Gallicianů do Švýcarska. Společně s klanem se tam přesunula také rodina Rodà. Část rodiny využila pád železné opony a hned na počátku devadesátých let přišla na Slovensko, kde začala zakládat množství podnikatelských subjektů zejména v zemědělství. Kromě toho, že jde o nenápadnou živnost, je zemědělství pro narkobarony lákavé díky tomu, že v dodávkách zboží lze snadno skrýt drogové zásilky či zbraně. Korumpovatelní a demotivovaní slovenští policisté a celníci vytvořili ideální okno příležitosti pro novou drogovou trasu. K rodině se na Slovensku přidal Kalábrijec Antonino Vadalà, který se oženil s Elisabettou Rodà. Tato jména se po letech dostala na veřejnost. Tyto rodiny „zemědělců“ prorostly Slovenskem natolik, že jejich obchodní partneři pracovali v okolí vlády Roberta Fica nebo přímo pro něj. Vadalova bývalá partnerka byla údajnou milenkou tohoto dlouholetého slovenského premiéra, který tuto Playmate jmenoval hlavní státní rádkyní.
Na svou rozlohu a počet obyvatel je Slovensko zemí neobvykle saturovanou organizovaným zločinem. Už od počátku devadesátých let se vedle zahraniční konkurence začala prosazovat také domácí mafie. Ta se zapojila do spolupráce se Slovenskou informační službou, díky čemuž si domácí klany mohly užívat více klidu.
