Ficovy pokusy o nastínění verze jakéhosi tlaku ze zahraničí nebyly ojedinělé. Začal mluvit o setkání Andreje Kisky s Georgem Sorosem a svolal bezpečnostní radu státu, protože podle něj hrozil převrat. Po dvoutýdenní defenzivě nakonec odstoupily špičky vlády – ministr vnitra Robert Kaliňák a premiér Robert Fico. Pro mnoho lidí to bylo překvapení. Kvůli jejich schopnosti odolávat kauzám se jim totiž přezdívalo nehořlavá dvojka.
Dvojnásobný ministr vnitra (v roce 2024 zase ministr obrany) a trojnásobný premiér (i v roce 2024) neměli pozice jisté nejen u kauzy, která ukázala na propojení policejních špiček a úřadu vlády na mafii. Během kariéry jejich židlemi zatřásla zhruba desítka třaskavých kauz. Všechny ustáli.
U Kaliňáka k nim patřila hned na začátku ministerské kariéry kauza Kovošrot. V bývalém státním podniku byla většinovým vlastníkem společnost Triangel Kapitál. Konkurzní správce sice vyhlásil veřejnou soutěž, ale první kolo zrušil. A to i přesto, že jeden zájemce nabídl za Kovošrot 51 milionů slovenských korun. V dalším kole prodal Kovošrot za 25 milionů korun firmě Krupp, jejímž jednatelem a tehdejším vlastníkem byl Kaliňák. Navzdory právním peripetiím se pak obviněním vyhnul.
Známá byla taktéž kauza „Bejby“, ve které vyšlo najevo, že Kaliňák určoval novinářce z deníku Pravda, kterou oslovoval Bejby, témata, o kterých měla psát. V kauze „Hedviga“ zas Kaliňák obvinil z křivé přísahy Maďarku žijící na Slovensku, kterou napadli neonacisté. Případ řešily i maďarské soudy a Slovensko si za jednání vysloužilo mezinárodní ostudu. Tu si utrhlo i za kauzu, kdy byl v Irsku zatčen slovenský občan pašující bombu. Ukázalo se, že šlo nepovedené policejní cvičení a občanovi, který si za mřížemi v cizině užil své, dala do batohu bez jeho vědomí výbušniny slovenská protiteroristická jednotka.
Podobných případů bylo více. Nejvýrazněji však Kaliňáka ohrozila kauza Bonaparte, ve které byl a pořád je podezírán z toho, že zametl pod koberec podvod svého obchodního partnera. Protesty v ulicích, bouře nevole ze strany opozice, médií a nevládních organizací i tlak na odstoupení ministra vnitra přišly v létě 2016.
Únos Vietnamce
Vietnamská tajná služba spáchala v roce 2017 zločin únosu občana země Trinh Xuan Thanha. Ten byl vysokým státním činitelem Vietnamské socialistické republiky, poté podnikatelem, který dostal ve Vietnamu doživotí za údajnou korupci. Utekl proto do Německa a požádal o azyl.
Proč o tom píšeme v Dějinách korupce? Thanha příslušníci vietnamské tajné služby v Berlíně přepadli, naložili do auta a dotáhli na vietnamskou ambasádu. Následně byl odvezen do Bratislavy, kde byl zařazen do vietnamské delegace, která slovenským vládním speciálem odletěla do Moskvy. Odtud pak odletěl do Hanoje, kde je za mřížemi a jeho život podle všeho končí.
Vyšetřování úřadů v Německu, ale i svědectví policistů a diplomatů z německé a slovenské strany nasvědčovaly, že o celé akci věděl bývalý ministr vnitra Robert Kaliňák, který navíc záměrně lhal úřadům o složení posádky vládního speciálu. Na stav zbitého a zfetovaného uneseného pasažéra bylo vedení ministerstva vnitra upozorněno personálem ochranky i letiště.
Nejvyšší vedení však mělo varování ignorovat, stejně tak i to, že skutečný seznam posádky neseděl s nahlášeným. Vietnamská tajná služba přitom vše naplánovala tak, aby celý únos navazoval na neobvyklé setkání ministra vnitra s vietnamskou delegací. Stejně tak není obvyklé, že Vietnamci použili slovenský vládní speciál, užívající v mezinárodní přepravě mimořádné bezpečnostní výjimky.
Za únosem vietnamského podnikatele Trinh Xuan Thanha viděli slovenští vládní představitelé selhání německé strany. Tehdejší ministr vnitra Roberta Kaliňáka, jeho následník i dalších vládní politici se hájili tím, že se jednalo o selhání německé tajné služby i policie.
Praktika, kterou se chtěli politici zbavit odpovědnosti za to, že komunistické zemi pomohli mj. i falešnými údaji o letu vládního speciálu zavléct do ciziny exulanta s právem pobytu v Schengenu, přerůstala v některých případech až do útoků. Například v pořadu O 5 minut 12 na veřejnoprávní RTVS velmi ostře označili za viníky únosu německé orgány vládní poslanci Ľuboš Blaha ze Směru-SD a Karel Farkašovský z SNS. Jeden ze spoluautorů Dějin korupce byl v dané době v kontaktu s německým velvyslanectvím na Slovensku. To o taktice lidí kolem Kaliňáka vědělo, vyjadřovali však přesvědčení, že mezinárodní tlak donutí slovenskou policii případ vyšetřit. Německá strana k tomu také dostala příslib tehdejšího dočasného premiéra Petera Pellegriniho. A dostalo se jí poučení o tom, co o Pellegrinim lidé znalí jeho jednání věděli léta – jeho slovo nemá žádnou cenu.
Směr-SD i SNS případ zpochybňovaly i v dalších letech, až se v tom veřejnost nevyznala a policie, i když případ vyšetřila, narazila na překážku v podobně generálního prokurátora Maroše Žilinky, který případ zametl pod kobereček. Ten v prvních dnech po svém nástupu na pozici hlavy prokuratury zastavil vyšetřování, ale tento krok nijak relevantně neodůvodnil. K tématu poskytl také svůj do doby psaní této pasáže jediný mediální rozhovor. Jsou to čtyři roky. Je otázkou, co ho k tak rychlému, ojedinělému a výraznému kroku motivovalo.
Německé úřady, na rozdíl od slovenských, případ objasnily, a zločince, na které dosáhly, odsoudily. Potvrdily také celou verzi o tom, že únos byl zorganizován s využitím součinnosti slovenského ministerstva vnitra. V kuloárech se dlouze mluvilo o tom, že Kaliňák získal za zneužití slovenské státní autority a spoluúčast na zločinu dva miliony eur. Pro právní jistotu nutno dodat, vzhledem ke stavu slovenské spravedlnosti, údajně.
Bašternák
Gró podezření z kauzy Bašternák se skrývá ve složitých daňových podvodech. Ohrožení však z politického hlediska přišlo z jednoduché konstatace faktu. Kaliňák společně s bývalým ministrem financí a dopravy Jánem Počiatkem, který s Kaliňákem podniká, a s Robertem Ficem bydleli ve stejné budově – luxusní rezidenci Bonaparte vlastněné kontroverzním podnikatelem Ladislavem Bašternákem.
Právě na této adrese celý příběh začíná. Pozemek na Hradním vršku v Bratislavě získal developer ještě v roce 1997 za překvapivě nízkou cenu – 14 milionů korun, což bylo vzhledem k lokalitě výrazně pod tržním průměrem. Projekt výstavby komplexu Bonaparte doprovázely od počátku kontroverze. Kontroly ukazovaly na nedostatečnou finanční připravenost developera, technické nedostatky a zpoždění realizace výstavby. Ta se nakonec táhla více než deset let. Ani poté nebylo vše v pořádku. V roce 2011 se developer měsíce přetahoval se stavebním úřadem kvůli kolaudaci. Problémem byla rozloha projektu, která přesahovala schválená povolení. Nakonec však Bonaparte zelenou dostalo.
Problémy s výstavbou nijak neodradily exkluzivní klientelu, která se poté do Bonaparte nastěhovala. Dominovalo hlavně jedno jméno – Robert Fico. „Mohu jen říci, že byt splňuje základní podmínku, kterou měl pan premiér, a to velkou reprezentační halu – asi 170 čtverečních metrů – na přijímání zahraničních politických kolegů,“ řekl pro portál pluska.sk Ladislav Bašternák. Premiér tedy od roku 2012 bydlel v apartmá o rozloze 377 čtverečních metrů, se 101,5metrovou terasou a výhledem na Bratislavský hrad, Slavín, Kamzík i Petržalku.
Slovenská média poukázala na neobvykle výhodné nájemní smlouvy. Za zmíněný nadstandard Fico platil bez energií 2650 eur měsíčně. Bašternák do apartmánu premiéra dodal také luxusní nábytek či drahé mramorové obklady. Přímo pod Slavínem, což je nejlukrativnější oblast pro bydlení na Slovensku, má vilu s pěti patry i sám Bašternák.
Bonaparte není jediným projektem podnikatele, který na sebe upoutal velkou pozornost. Dá se říct, že jde o nechvalně známého developera černých staveb. Problémy měl třeba v roce 2004, kdy začal v bratislavské Tupého ulici stavět rozsáhlý projekt bez stavebního povolení. Nerespektoval ani výzvy městské části k zastavení stavby. Než nepřišly sankce, bytový komplex v hlavním městě stál a Bašternák prodával byty. Na zmíněné adrese údajně vlastní jeden z bytů exministr obrany a regionální šéf Směru-SD Martin Glváč.
Podnikatel Bašternák je známý také svou vášní k luxusním automobilům. Svědčí o tom vozový park, kterému kraluje limitovaná verze Bugatti Veyron. S tím je spojen i exces z roku 2012. Jak upozornil opoziční poslanec a pozdější šéf speciální prokuratury Daniel Lipšic, Bašternák byl v Bratislavě zadržen za rychlou jízdu právě luxusním Bugatti. Při udělování pokuty údajně Bašternák telefonoval na neznámé číslo, po čemž konajícímu policistovi zavolal jeho nadřízený a dal mu pokyn, aby zadržené vozidlo nechal být. Po příhodě zůstal přívlastek „náš člověk“.
Hlavní kontroverze, která vedení vládní strany Směr-SD a Bašternáka spojuje, se ovšem týká podezření z daňových podvodů. Podnikatelova firma BL – 202 si měsíc po svém vzniku v roce 2012 uplatnila vůči státu nadměrný odpočet DPH za téměř dva miliony eur. Nárok na vratku měl vzniknout tak, že za necelých 12 milionů eur koupila sedm bytů od společnosti Rent and Wash. Slovenská „daňová kobra“ však zjistila, že ceny bytů byly nadhodnocené a Bašternákova firma za ně zaplatila mnohem méně. Ve stejném roce tato firma získala na vratkách dalších téměř šest milionů eur. Mechanismus přitom opět připomínal karuselový podvod.
Přes upozornění ze strany kriminálního úřadu Finanční správy a Národní kriminální agentury Slovenské republiky firma fungovala dál. Kontrola Finanční správy pochybení nenašla a samotný předkladatel podnětu kontroly, „daňová kobra“, závěr zprávy nezpochybnil. Podle tvrzení opozičních politiků, nevládních organizací a některých médií mohli celý případ pod koberec zamést exministr financí a dopravy Počiatek a dlouholetý ministr vnitra Kaliňák.
To na Slovensku vyvolalo obrovské pozdvižení a tlaky na odstoupení Kaliňáka. Situace se vyhrotila ještě víc, když slovenská policie zadržela asistenta opozičního poslance za SaS Filipa Rybaniče. Obvinili ho z ohrožení bankovního tajemství. Jako zaměstnanec banky si měl prohlížet účty ministra Kaliňáka. Podle jeho tvrzení získal dokument potvrzující bankovní převody z Bašternákových firem na Kaliňákův účet. Ministr tato podezření nedokázal vyvrátit.
Firmy napojené na Fica s Kaliňákem si přišly za vlád Roberta Fica v přepočtu na miliardy korun. Je také známo, že si to uvědomoval samotný Fico a opakovaně se pokoušel „uklidit“ pryč z vrcholných politických funkcí. Už dávno se nechal slyšet, že v roce 2014 už v politice nebude. Pokoušel se kandidovat na prezidenta, a když prohrál, vydíral prezidenta Andreje Kisku, aby ho nominoval na šéfa Ústavního soudu. Kiskovi hrozil obviněním z daňových podvodů, což později provedl. Podle svědectví na schůzce, kde seděl také Peter Pellegrini, vytáhl na prezidenta dokument s jeho daňovými údaji. Jak se k daňovému tajemství dostal, nikdy policie neřešila. Ficovi se teplé místečko nikdy nenašlo, a tak Slovensko přešlo do fáze, která korunuje dění v době psaní těchto řádků.
Předcházela tomu krátká etapa, kdy zdravotně a podle svědectví alkoholem zničený Fico přenechal premiérskou funkci Peteru Pellegrinimu – muži, který pod Ficem vyzkoušel vše, co šlo, od asistenta poslance přes náměstkovské funkce až k pozicím ministra školství, zdravotnictví, vnitra či informatizace. Jeho předchůdci v těchto funkcích většinou museli odstoupit kvůli různým kauzám. Bylo známo, že se veřejnosti prostě líbí a je dobrou tváří pro uklidnění situace. Tak vypadalo i jeho předsedání vládě, kterou pouze dovedl k volbám v roce 2020. Ty Směr-SD projel, strana se rozdělila a vyprodukovala své dvojče Hlas-SD. K moci se dostal bizarní excentrický populista Igor Matovič, který k vládě přizval podivnou stranu Borise Kollára Sme Rodina a strany SaS a Za ľudí, kterou založil exprezident Kiska.
