Toto časové údobí vymezujeme dvěma volebními obdobími s vládou dvou premiérů z ODS, tedy Mirka Topolánka a Petra Nečase. Za počátek považujeme vznik první Topolánkovy vlády v létě 2006 a konec tohoto údobí situujeme do pádu Nečasovy vlády po Šlachtově razii na Úřadě vlády před létem 2013. Ačkoliv jsou obě volební období v lecčem rozdílná, lze v těchto sedmi letech sledovat nové trendy v korupčním světě. Vidíme jednoznačný posun od rozkrádání vládními protagonisty k nastrkávání prapodivných, často druhořadých, figurek do úřednických funkcí, statutárních a kontrolních orgánů státem vlastněných společností či vládních postů, přičemž vlastní těžiště moci leželo někde úplně jinde. Jinými slovy, byl vytvořen zcela nový systém, kdy se mocenská centra přesunula na místa často velmi prapodivná – do kanceláří nejrůznějších šíbrů, kmotrů a dalších vykuků. Tito kmotři, svým původem charakterističtí veksláckou minulostí, pak „založili“ věrné postavičky – prostě jim pomohli do nové funkce a ony pak měly svého kmotra poslouchat a nejrůznějšími prostředky původní vklad kmotrovi splácet.
Shora uvedenou charakteristikou nově rozšířeného trendu nechceme tvrdit, že je to jev zcela nový, ani že neexistovaly postavy vně tohoto systému. Jak bylo uvedeno již v předchozí kapitole, takový Stanislav Gross také zjevně plnil přání lidí, kterým musel být za kdeco vděčný. Jenomže za vlády sociálnědemokratických premiérů se korupční tendence upínaly hlavně k naplňování vlastních, případně stranických kapes a kapsiček. Po zlomových volbách v roce 2006 již převládl popsaný systém nominace postaviček, obvykle celostátně neznámých, loutek s motouzy vedoucími k vodiči s jeho vlastními zájmy a potenciálním profitem, který měly dodávat právě vedené figurky.
Druhé volební období, tedy od roku 2010 do roku 2013, do jisté míry uvedený systém dále prohlubuje, když si některé kmotrokratické struktury začaly zakládat nové politické subjekty. V tomto období se tedy situace ještě více posunula k popsanému trendu přikrádání ve prospěch postav v pozadí s ještě větším potlačováním viditelné korupce mezi dvěma korupčníky.
Dříve popsané nové trendy jsme tedy pro účely této kapitoly rozdělili do následujících statí. V první řadě si zrekapitulujeme politický vývoj, jenž k nastíněnému uspořádání vedl. Dále si kmotry, šíbry a další vodiče a jejich loutky zkatalogizujeme. Musíme si rovněž ukázat, jaká teritoria jednotliví vykukové ovládali a jak se řešily teritoriální spory, vyjasňovaly nadregionální projekty či věci společného zájmu a také jaká byla kultura komunikace mezi „elitami“ této doby. Před tím, než si ukážeme, jaké trendy se ve srovnatelnou dobu projevovaly na slovenské korupční scéně, bychom si měli ukázat fenomén největšího dosavadního korupčního projektu, který se jmenoval Věci veřejné.
