V období této kapitoly bylo na slovenských oligarších vidět nervozitu. Ficova hegemonie mu přerostla přes hlavu a sílil mezinárodní tlak na vyšetření četných korupčních kauz, které vlády Směru-SD úspěšně zahrály do autu prakticky celou dekádu. Zatímco na Slovensku přituhovalo, v Česku kráčel ve vítězném tažení podobný typ politika jako Fico – Babiš. Také proto se nad Českem coby novou domovinou začalo zamýšlet několik z nejznámějších slovenských jmen.
Vysoké daně, zpřísňující se podnikatelská legislativa, ale i to, jak média popisují jejich kontroverzní pozadí a pošramocenou reputaci, pálilo zejména ty, o kterých bylo ve spojitosti s korupcí popsáno mnoho, ale nikdy na ně nedosáhla ruka zákona.
S klesajícími preferencemi hnutí Roberta Fica nebylo jisté, že bude po následujících volbách Směr-SD držet stát ve vlastních rukou. Pro řadu sponzorů šlo o signál, že po více než desetileté hegemonii, během které žili z byznysu se státem a jejich praktiky byly nedotknutelné, přichází nová doba. Hned několik z nich na to reagovalo přesunem byznysu do Česka.
Něco podobného se dělo již dříve během pádu mečiarismu. Tehdy za řeku Moravu uprchla řada mecenášů Vladimíra Mečiara, kvůli čemuž mají nyní v Česku své základny lidé jako Ladislav Krajňák s Jurajem Kamarásem (CTY Group), Tomáš Chrenek (Agel, Třinecké železárny) či Ján Moder (Moravia Steel).
Zatím poslední vlna expanze do Česka se týkala Ficových sponzorů. Prvním výraznějším byl Milan Fiľo. Jeden z nejbližších lidí expremiéra Fica přesídlil skupinu Eco-Invest z Bratislavy do Prahy koncem roku 2016.
Od přestěhování směřují všechny aktivity jeho skupiny do Česka. Skupina třeba budovala závod na výrobky ze dřeva a papírenskou výrobu ve Štětí. Firma výrazně navýšila také obchodní aktivity na potravinářském trhu. Tehdy čtvrtý nejbohatší Slovák spojil českou a slovenskou část skupiny Eco-Invest. Vznikla tak Eco Investment Group.
Zda vidí v Česku jenom tržní výhody, lze pochybovat. Je totiž známo, že na Slovensku bojuje v dlouholetém sporu s bývalými zaměstnanci. Eco-Invest v minulosti zprivatizoval 67 procent akcií státní papírenské firmy SCP Ružomberok. Podle společnosti Ružomberský papier Fiľo nevydal zaměstnancům 15 procent akcií, k čemuž se měl v privatizační smlouvě zavázat. Poslanci i aktivisté rozběhli několik soudních sporů a také tlačili na ministerstvo hospodářství, aby nárok zaměstnanců jednou provždy vyřešilo . Vláda totiž dlouhá léta privatizační smlouvu na základě dohody s investorem utajovala.
Podle Fiľovy investiční skupiny je nárok zaměstnanců pouze právním atakem lidí, kteří byli s privatizaci spojeni a chtějí z ní vytlouct nový kapitál. Slábnoucí pozice partnerů v politice ovšem zvyšovala obavy z budoucnosti. Fiľovy firmy byly navíc opakovaně mediálně kritizovány za nadměrné zakázky od státu.
Oligarcha v byznysu se státem začínal ještě v devadesátých letech podporou HZDS Vladimíra Mečiara. První kapitál měl podle svého tvrzení vydělat na obchodu s nerostnými surovinami. Od doby, kdy zprivatizoval papírenskou skupinu, pod kterou patří na 50 podniků, se však těšil nezvyklé dotační podpoře. Ta se zvýšila v době, kdy se k moci dostal Fico. Fiľo přitom údajně patří mezi jeho nejvýznamnější sponzory. Fiľovi manažeři se dokonce objevili ve vysokých státních funkcích.
Fiľo mimo jiné koupil pražské muzikálové divadlo Hybernia, kde se rád staví do role mecenáše umění. Na kýčovité zábavní akce zve také českou politickou smetánku, nejednou se těší společnosti Andreje Babiše s chotí. Fiľo sponzoroval kampaně Miloše Zemana, za což mu hlava státu v Česku udělila vyznamenání.
Podobný je osud dalšího z klíčových sponzorů Směr-SD Vladimíra Poóra. Novým akcionářem Poórovy firmy City-arena PLUS se stala česká firma EMX Plus CZ1, kterou ovládá další společnost EMX Plus Holding. Její vlastníkem má být zase slovenská firma Euro MAX Slovakia Plus. Tato společnost patří Vladimíru Poórovi. Šlo o předzvěst, že Poór zvedá spod Tater kotvy. Později se potvrdilo, že do Prahy přesouvá nejen svůj byznys, ale sám se do stověžaté matičky stěhuje.
Vladimír Poór je osobním přítelem Roberta Fica. Dařilo se mu zejména ve strojírenství, kde jeho firmy dodávají vagony pro státní železniční firmy. Majitel Spartaku Trnava ovšem získal také dotaci na výstavbu fotbalového stadionu v Trnavě. Ficova vláda odsouhlasila 13 milionů eur (asi 335 milionů korun); Poór si ovšem ke stadionu postavil také nákupní centrum. Podle publikace Vlastní hlavou profitoval také z peněz, které přidělilo ministerstvo školství Vysoké škole ve Sládkovičovu. Poórova firma CellQoS tam měla dodat předražené počítače.
Peníze do Česka přesouval také Juraj Široký, který byl označován za jednoho ze zakladatelů strany Směr-SD. Česká společnost Helston Investments získala 25. července 2016 takřka 30procentní podíl v Širokého Váhostavu, který převzala od novozélandské schránkové firmy Beacon Holdings. Ukázalo se, že i Helston ovládá Široký, což dlouho utajoval.
Zajímavostí je, že všichni migrující oligarchové patří do skupiny, která přešla k podpoře Roberta Fica z HZDS Vladimíra Mečiara. Zatímco Široký či Fiľo hnutí sponzoroval, Kamarás byl během první Mečiarovy vlády členem prezidia Fondu národního majetku, Krajňák byl na kandidátce HZDS a seděl v dozorčí radě Slovenského plynárenského průmyslu. Vladimír Poór byl dokonce krajským předsedou Mečiarovy strany.
