Ministr pro správu a privatizaci národního majetku Slovenské republiky pracoval ve své funkci v letech 1994–1998. Po roce 1992 krátce podnikal, ale velmi brzy se seznámil se skupinou podnikavých politiků kolem strany Združenie robotníkov Slovenska. Právě tak se dostal do křesla ministra, který požehnal privatizaci. A to v nejkontroverznějším období, kdy se pod Mečiarovou taktovkou rozdávaly majetky podle přesných politických zadání.
Také u Petra Bisáka existovalo několik podezření z manipulace soutěží na prodej státních podniků či jiných podvodů. Podle vyšetřovatelů se nezákonně obohatil například díky neoprávněnému použití peněz ze zvláštního účtu ministerstva privatizace.
Bývalého ministra měli usvědčovat dokumenty z účetnictví i svědci. Odbor obzvláště závažné trestné činnosti Bisáka obvinil ze zneužití pravomocí veřejného činitele.
Exministr se měl dohodnout se zprostředkovateli na uzavření nevýhodného úvěru Průmyslové banky v Žilině pro vlastní ministerstvo. Svým podřízeným přikázal vložit na speciální účty termínované vklady ve výši až osmi set milionů korun.
V důsledku nevýhodné úrokové sazby způsobil státu škodu více než třicet milionů. Zprostředkovatelé dostali provize dohromady kolem devětadvaceti milionů. Pro stát nevýhodné podmínky představovaly neoprávněné poskytnutí podpory bance, která peníze mohla poskytnout předem dohodnutým firmám. Profit z nevýhodných státních operací směřoval k firmám, v nichž měla podíl dcera ministra Bisáka Zuzana Bisáková a další blízcí lidé.
Šlo o firmy jako G-T-S, kterou řídili lidé z prostředí známé mafiánské skupiny bratrů Diničovců. Část provize, kterou firma získala, pak zaplatila přímo ministrovi.
V roce 2004 byl Bisák soudem obvinění zproštěn. Figuroval však i v dalších kauzách. Podle obžaloby měl přijmout úplatek při privatizaci podniku Elektrosystémy Bratislava. Dosud má několik dalších aktivních soudních sporů.
