Na Slovensku po gangech z devadesátých let nastoupila síť organizované kriminality vytvořená z bývalých bojovníků gangsterských „otců zakladatelů“. Mezi ty, které se prosadily nejvíce, patří skupina přezdívaná piťovci. Jejich sláva rostla díky propojení na velkopodnikatele či šoubyznys. Stalo se tak navzdory tomu, že měli pověst nejmilitantnějšího gangu. I zde se projevoval slovenský fenomén – zobrazování mafiánů v bulvárních i seriózních médiích coby příběh úspěchu.
Příkladem může být mimořádně populární pořad TV Markíza „Smotánka“ (v jednotlivých dílech se objevují success stories politiků Smeru, Borise Kollára, Štefana Harabina nebo třeba Mariana Kočnera). Juraje Ondrejčáka tam opakovaně prezentovali jako úspěšného podnikatele, otce dvou dětí a bývalého přítele Miss Slovensko 2003 Adriany Pospíšilové. Ondrejčáka přezdívají Piťo a po něm je daný gang pojmenován.
Ondrejčák začínal v devadesátých letech jako přední představitel bratislavské neonacistické scény. Coby po zuby ozbrojený nácek bez zábran byl se svou partou využíván na špinavou práci pro starší klan Sýkorovců. Podle novináře Toma Nicholsona však pracoval také pro špičky byznysu a další mafiánské celebrity jako Ivan Kmotrík, Zoroslav Kollár nebo Marian Kočner. A právě doba jeho největšího úspěchu se datuje do období, které pokrývá tato kapitola Dějin korupce.
Ondrejčák měl pracovat také pro podnikatele Ladislava Reháka. Jeho syn Martin měl být dokonce dvorním advokátem skupiny. Právě pro podezření na toxická propojení se dostal za mříže samotný Martin Rehák.
Paradoxní byla také póza „Piťa“, který se s právnickým diplomem z kontroverzní vysoké školy Danubius v Sládkovičově (téma jeho rigorózní práce bylo “úkladná vražda”) stavěl do pozice odborníka na korupci. Třeba po vraždě bývalého předsedy Ústavního soudu ČSFR Ernesta Valka vyzval ministra spravedlnosti Daniela Lipšice, aby se s ním setkal, prý mu prozradí detaily vražedné operace, o kterých věděl. Lipšic odmítl, což Ondrejčáka urazilo.
K nejznámějším akcím skupiny piťovců patří vražda podnikatele v bratislavském Irish pubu, kde zahynul i nešťastný nevinný návštěvník. Další mediálně známý případ byla vražda v bratislavském baru Boston, kde piťovci ubodali mladého muže, který se postavil členovi gangu obtěžujícímu jeho přítelkyni.
Gró příjmu gangu pocházelo z prodeje drog. Ondrejčák vše řídil, jeho lidé distribuovali drogy dealerům, které i hlídali. Významné zisky přicházely také z výpalného, které skupina vybírala nejen v hlavním městě, ale také širokém okolí. Ondrejčák měl údajně sám problém s drogami, což ho občas stálo ostražitost a dělal chyby.
Mimo jiné na sebe výrazně upozorňoval nejenom v médiích, ale také v ulicích. Všichni členové gangu jezdili Mercedesy G, po městech chodili v maskáčích, s viditelnými zbraněmi a v neprůstřelných vestách. V jednom z jejich skladů se policii povedl největší nález zbraní v celé historii Slovenska – kromě raketometů nalezli také přes 200 zbraní, granátů a dělostřelecké miny. Tehdejší policejní prezident Jaroslav Spišiak vyhlásil gangu válku, veřejně o něm mluvil a Ondrejčák byl v jednom dni podroben až 13 policejním prohlídkám.
I díky nim byl společně s dalšími 23 osobami v roce 2011 zadržen a obžalován. Šestnáct členů piťovců dostalo za stejný počet trestných činů tresty od 18 do 24 let. Juraj „Piťo“ Ondrejčák dostal 18 let. Soud ho potrestal za řízení zločinecké skupiny, nedovolené ozbrojování a poškozování cizí věci. Nejvyšší soud pak snížil Ondrejčákův trest na 16 let, a tak se návratu do svého byznysu nevzdává.
Zatímco většina bratislavského vedení skupiny sedí za mřížemi, šéfové z jiných měst se stále pokoušejí vazbě vyhnout. Jedná se o členy nitranské a piešťanské větve skupiny. Mezi šéfy nitranské a piešťanské větve lze zařadit Luboše Feruse a Miroslava Abrahama. Jejich osudy jsou stále předmětem právních bojů.
