V rámci transformace ekonomiky a veřejné správy na Slovensku padlo také rozhodnutí transformovat zdravotnictví. V první fázi bylo rozhodnuto transformovat nemocnice a ambulantní poskytovatele ve státním vlastnictví v akciové společnosti. Ty měly mít v některých případech možnost připustit do struktur také soukromé společnosti. To přirozeně zaujalo několik známých finančních skupin, které v příštích letech odkoupily buď většinový, nebo celý podíl v některých zařízeních.
Problémem z korupčního hlediska, který přetrvává v legislativě dosud, je rozhodnutí, že ztráty za tyto podniky bude hradit stát. Původní záměr státu oddlužit zdravotnictví jednorázově přetrval jako pravidelný prvek. Management zařízení není motivován vyhýbat se dluhům a vzniklé ztráty jsou hrazeny z veřejných financí . Velká část zdravotnických zařízení se dostala také do rukou samospráv, které se však potýkají se stejným problémem. Ztráty hradí z rozpočtu a následně žádají zaplacení ze státního rozpočtu. Tento systém se nezměnil ani v dalších dvou dekádách, množství reformních záměrů nenašlo politickou podporu. Neefektivní financování státního zdravotnictví vyhovuje tomu soukromému.
Soukromé finanční skupiny, zejména Penta Investments a její akcionáři, těžili také z dalšího fenoménu předešlých let – podnikových pojišťoven. Zejména vítězové privatizace v devadesátých letech nutili zaměstnance průmyslových podniků odvádět odvody do pojišťoven, které zřizoval samotný podnik, nebo odborový svaz (slovenské odbory byly korupční crème de la crème). Možnost volby sice existovala, ale v případě, že se zaměstnanec rozhodl pro jinou pojišťovnu, získal méně benefitů a více odváděl . Velké počty těchto pojišťoven pak získaly finanční skupiny. Penta tak za výhodných podmínek dostala do rukou velký počet pojištěnců a vliv na zdravotnictví. Množství pojištěnců bylo a je motivováno navštěvovat zdravotní zařízení v rukou Penty.
Lobbistům se navíc povedlo zavést systém, který funguje na Slovensku dodnes – stejné platby státu za operační úkony . Zjednodušeně řečeno, za drahou operaci, kterou je nucena vykonat státní nemocnice, dostává zařízení stejnou výši platby jako za levnější operaci, kterou vykonává soukromá nemocnice. Soukromé zařízení na rozdíl od státního není zavázáno přijímat pacienty, kteří potřebují dražší úkony, ale může si své zaměření vybírat.
Penta
Kolem období privatizace zdravotnictví docházelo k naplnění amerického snu zakladatelů skupiny Penta. Dva klíčoví spoluvlastníci skupiny, Jaroslav Haščák s Markem Dospivou, stejně jako další z majitelů skupiny Jozef Oravkin, vystudovali Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO), ze kterého se rekrutovali nejen diplomaté sovětského bloku, ale také agenti totalitních tajných služeb.
Haščák s Dospivou pak ještě studovali v Pekingu, kde se poprvé projevil jejich byznysový instinkt, když si uvědomili, jaké rozdíly jsou mezi tamními výrobními cenami a cenami v Čechách a na Slovensku.
V dané době byla v Česku produktovým hitem třeba hedvábná košile a bunda, ve kterých vystupoval Karel Gott. „Každý ji chtěl. A tak nás tehdy v Číně napadlo jet do fabriky a zeptat se, za kolik by nám prodali kontejner hedvábných výrobků. Koupili jsme je za velmi dobrou cenu a se značným ziskem doma prodali,“ popsal Dospiva v Deníku N jejich byznysové počátky. Asi vidíte, že to pro potlesk není dost. Napadlo by to kde koho, jen k tomu neměl přístup a kapitál. „Se Slavem [Jaroslav Haščák, pozn. aut.] jsme tedy založili malou importní firmu a začali z Číny dovážet košile a bundy do Kotvy a obchodních domů Prior. To byl základní kapitál, z něhož jsme financovali založení Penty,“ uvádí o oficiálních podnikatelských kořenech Dospiva.
Následně společně s Oravkinem a dalšími dvěma partnery, Martinem Kúšikem a Jurajem Herkem, založili na konci roku 1993 společnost Penta Brokers.
Podle pamětníků to byl právě Oravkin, kdo svým spolužákům následně pomohl získat akcie investičního fondu VÚB Kupon (v daném období opakovaně vyloupen gangy, se kterými měli údajně členové vedení Penty vztahy ). Kuponová privatizace na Slovensku byla pro Pentu zlomová a skupování akcií a podniků nastartovalo její cestu vzhůru.
Posléze skupinu opustili dva zakládající spoluvlastníci, Herko a Kušík, a místo nich se ke skupině přidali minoritní partneři Ian Child a Eduard Maták.
Po počátečním rozjezdu na vlně kuponové privatizace se páteřní investici Penty staly lékárenská síť Dr. Max a sázková společnost Fortuna. Zatímco do té doby byla strategie Penty zbavit se firem co nejdříve s největším ziskem, později skupina změnila přístup – klíčové společnosti si nechávala a expandovala s nimi do zahraničí.
Většina firem z portfolia Penty sice působí na Slovensku a v Česku, vlastnická struktura Penty je však velmi komplikovaná a obsahuje více než tři desítky většinou kyperských schránkových firem. Většina aktivit se však podle veřejně dohledatelných údajů týká Slovenska. A se zemí pod Tatrami je spojena také většina kontroverzí skupiny.
