Mezi objemově největší korupční skandály nejen na Slovensku, ale i v širším regionu patří slovenské zavedení a následný provoz mýtného systému. Ten za podivných okolností skončil v rukou neznámé firmy, za kterou stojí známá československá jména. Pro stát nevýhodný systém funguje dodnes a lobbing za megabyznysem nezlomila žádná z vlád navzdory protestům veřejnosti či dokonce protestním blokacím silnic ze strany autodopravců.
Do soutěže se v mýtném tendru původně přihlásily čtyři firmy. Výběrová komise Národní dálniční společnosti (NDS) však v dubnu 2008 tři společnosti ze soutěže vyřadila a vítězem se stalo konsorcium francouzské firmy Sanef (SanToll) a kyperské společnosti Ibertax. Cena zakázky se vyšplhala na 852 milionů eur, nejnižší vyřazená nabídka byla o 221 milionů levnější.
Jak se záhy ukázalo, za firmou Ibertax stály další dvě schránkové kyperské firmy – Narenamo Limited a Havond Limited. Podle dokumentů bylo možné rozklíčovat, že management stojící za schránkami pracuje pro finanční skupinu J&T. Skupina přesto odmítá, že se o mýtný tendr zajímala.
Na nesrovnalosti v tendru upozornila oficiální důtkou Evropská komise. Premiér Robert Fico a jeho ministr dopravy Ľubomír Vážny však oficiální listy ignorovali. Naopak, změnili zákony tak, aby znemožnili neúspěšným uchazečům o zakázku tendr právně napadat. To vyvolalo další ještě naléhavější kritiku z Bruselu, opět však zůstala nevyslyšena.
V lednu 2009 podepsala dálniční společnost smlouvu o dodávce elektronického mýtného systému se společnosti SkyToll. Tu založili akcionáři a úspěšní uchazeči rozporuplného tendru Santoll a Ibertax. Evropská komise v březnu 2009 konstatovala, že Slovensko v tomto tendru porušilo závazná pravidla.
Tendr a jeho vítěze však urputně obhajovali premiér Robert Fico a jeho straníci. Opakovaně přitom odmítali, že by se s lidmi stojícími za vítěznými firmami znali. Už samotná výběrová komise v tendru přitom byla tvořena lidmi nominovanými Ficovou stranou, kteří v minulosti pracovali pro známé sponzory strany: Vladimíra Poóra či Milana Fiľa. Francouzská společnost Santoll záhy po zisku zakázky v tichosti z projektu vycouvala a podíl přenechala Ibertaxu, za kterou stáli manažeři finanční skupiny J&T. Ta přitom propojení nadále odmítala.
K tajemnému přesunu došlo také v rámci podílu Ibertaxu, když 80 procent akcií získala neznámá společnost Rehlingen registrovaná v České republice. Kdo za firmou stojí, se začalo rýsovat až při pozdějších jednáních se státem v období krátké vlády Ivety Radičové, kdy firmu zastupovali Milan Fiľo či Ivan Jakabovič.
Ani v dalších letech se záhady za slovenským mýtem nepodařilo vyřešit. Jak se ukázalo, akcie Skytollu se pořád posouvaly k novým firmám a pořád s utajenými skutečnými majiteli. Zejména přesuny akcií Ibertaxu naznačily, že po roce 2012 většinu slovenského mýtného ovládli Petr Kellner a Petr Syrovátko. Čeští miliardáři se však své vlastnictví pokoušeli anonymizovat přes schránkové firmy.
Kromě netransparentního vlastnictví a pokřivené soutěže o mýtný projekt je kauza problematickou zejména kvůli nevýhodnosti ve srovnání s podobnými systémy v zahraničí. Kromě přemrštěné ceny pro stát získal odběratel také mimořádně nevýhodné podmínky dalšího provozu.
Z vybraného mýta by měla většina směřovat do dálniční společnosti a na další opravy dopravní infrastruktury. Na Slovensku však většina vybraných peněz směřuje na provoz, tedy na provize různým částem dodavatelského řetězce. Ačkoli stát sliboval, že provoz mýta bude vlastnit a pouze pronajímat soukromníkům, opak je pravdou a celé softwarové řešení nadále vlastní soukromý dodavatel. Stát je tedy na soukromníkovi zcela závislý, a pokud by chtěl dodavatele vyměnit, musel by obstarávat celý balík mýtného, jako tomu bylo už v roce 2008. Musel by také počítat s výpadkem výběru mýtného, které by současný dodavatel přestal vybírat.
Navzdory pokutám, tlaku protikorupčních organizací a veřejného mínění, soudním peripetiím a nevýhodnosti smlouvy jí stát v následujících letech nezrušil. Změnu slibovala až Matovičova vláda. A to nám zavdalo podnět věnovat se druhému mýtnému tendru v další kapitole Dějin korupce.
