Třetí vláda Roberta Fica v období, o kterém pojednává tato pasáž Dějin korupce, přišla na křižovatku, na kterou s sebou dotáhla také celou zemi. Dvanáct let vládnutí mutací Ficových vlád už znamenalo definitivní monopol strany ve strukturách státní správy. Stovky menších či větších kauz a desítky několikamiliardových zpronevěr Ficových vlád dokázala strana zahrát do autu a otupila tak zájem a snahy velké části veřejnosti kontrolovat aktivity veřejných funkcionářů.
Umožnilo to nebývale surové pronikání byznysových zájmů, lobbistů ale také mafie přímo do nejvyšších pater politiky. Českému čtenáři se může tvrzení o mafii v nejvyšších patrech politiky zdát přehnané či zkratkovité. Ve slovenském případě však bohužel jde o faktický popis stavu, do kterého Fico zemi přivedl.
Klan italské mafie nazývané ’Ndrangheta se dostal přímo na úřad vlády. Šlo o klan Roda a konkrétně rodinu Vadalà, jejíž členové jsou v Itálii souzeni i odsouzeni na mnohaleté tresty za těžké zločiny včetně vražd a pašování mnohatunových zásilek kokainu.
Přímo premiér Robert Fico byl v osobním kontaktu s Antonínem Vadalou už v době, kdy byl v Itálii vyšetřován v souvislosti s organizovaným zločinem. „Znám je všechny.“ Tato slova měla zaznít v přítomnosti policistů v utajení z úst italského podnikatele Antonina Vadaly v souvislosti s plánováním pašerácké trasy na přepravu drog z Jižní Ameriky přes Slovensko .
Vadalà se podle policejních odposlechů chlubil kontakty na slovenské policii i celnici. Na Vadalových oslavách se opakovaně vyskytovali poslanci Ficovy strany Směr-SD. V blízkém kontaktu s Italem byl také tajemník bezpečnostní rady s prověrkou přísně tajné Viliam Jasaň.
Muž, se kterým se premiér radil o klíčových bezpečnostních tématech, figuroval ve strukturách firmy PRODEST, kde byl zapsán také Antonino Vadalà. Italský mafián tedy podnikal s člověkem, který měl jako jeden z nejvýše postavených bezpečnostních pracovníků státu přístup ke kterékoli bezpečnostní oblasti.
Pro Roberta Fica je zahanbující a hodně charakteristický případ jeho pravé ruky a státní rádkyně. Mária Trošková pracovala jako asistentka předsedy vlády Roberta Fica od roku 2014. Od 1. března 2015 byla zaměstnankyní Kanceláře předsedy vlády v dočasné státní službě. V roce 2015 získala místo hlavní státní rádkyně. Toto místo přitom oficiálně neexistuje a vymysleli ho pro Troškovou.
Úřad vlády odmítl zveřejnit její kvalifikaci, předchozí pracovní zkušenosti, výši platu či přesné vymezení pracovních povinností. Byla známa pouze z bulváru a nahých fotek pro pánské časopisy. Bulvár ji několikrát přichytil v intimních situacích s Ficem. Expremiér svou údajnou milenku opakovaně vodil na oficiální státní návštěvy i s představiteli nejvyšších úrovní zahraničních delegací, na což si opakovaně zahraniční diplomaté stěžovali.
Trošková figurovala jako členka statutárního orgánu ve více firmách Antonina Vadaly. Před vztahem s Ficem byla podle svědectví Vadalovou milostnou partnerkou a údajně spolu nějaký čas také žili. Jak je možné, že se stala pravou rukou premiéra, dodnes nikdo nevysvětlil.
V italském soudním procesu se navíc objevila také nahrávka telefonického rozhovoru Vadaly s Ficem. Robert Fico na medializaci reagoval agresivně, nic však nevysvětlil.
Dalším důkazem toho, jak organizovaný zločin infiltroval státní struktury, je příběh rodiny Bödörových. Jak už Dějiny korupce popsaly na jiných místech (6.6, podkapitola Bonul), jde o rodinu na rozmezí oligarchie a organizovaného zločinu. Díky přátelství a rodinným propojením, ale také byznysovým společným zájmům, dokázali ovládnout nejen bezpečnostní státní zakázky, ale také bezpečnostní složky. Z pozdějších svědectví v souvisejících případech je známo, že si samotní Bödörovi vybírali vedení Kriminálního úřadu Finanční správy, regionálních ředitelství policie či celníků. Všem měli k jejich tabulkovým platům štědře doplácet. Kromě toho si obsadili celý krajský odbor specializovaného útvaru Národná kriminálna agentúra (jeden ze čtyř regionálních odborů).
