Fenoménem období zejména před rokem 2010 bylo rozsáhlé budování projektů solárních elektráren v Česku. Díky evropským dotacím, špatné transpozici evropských směrnic a chybějící regulaci se z budování solárních projektů stala ideální příležitost pro spekulanty, jak si přijít na dotace a vydělat na pro stát nepochopitelně nevýhodných dodávkách zelené elektřiny do sítě.
Nešlo o nahodilé spekulativní majstrštyky, ale systém, o kterém zjevně v rámci energetického sektoru věděl kdekdo. Každá pátá firma budující solární projekty v Česku byla před rokem 2010 vlastněna anonymním majitelem. Zákon byl tak nedokonalý, že to nebylo překážkou k vyplácení dotací.
Kromě spousty nekvalitních projektů a chybějící strategie státu ve smyslu regionálního energetického plánování či státního plánu pro transformaci energetického mixu, byly problémem zejména příliš benevolentní pravidla pro povolování plánovaných solárních elektráren. Solární parky poháněné dotacemi tak budovalo množství podnikatelů, kteří to s obnovitelnými zdroji energie nemysleli vážně, a šlo jim pouze o to využít krátkodobé dotační možnosti.
Vážnou chybou státu byly příliš štědré platby za dodanou elektřinu ze solárních elektráren. Kolem roku 2010 to pochopil i stát samotný a rozhodl, že štědré platby proplatí pouze pro projekty dokončené před rokem 2011, tedy spuštěné nejpozději 31. prosince 2010. Další projekty měly získat o zhruba polovinu nižší platby. Vedlo to samozřejmě k horečné snaze dokončit projekty za každou cenu, falšování povolení či korupci související se snahou získat potřebné „papíry“ do Silvestra. Právě zde vznikl pojem solární baroni, který dodnes s oblibou využívá nejeden politik. Korupční chování českých spekulantů bohužel poškodilo také dobré jméno budování solárních projektů v budoucnu obecně. Spojení „solární baroni“ dodnes využívá jako argument každý odpůrce energetické transformace či popírač změny klimatu.
Razítko a povolení provozu získalo na Silvestra 2010 zhruba 20 firem. Nejznámější je přitom případ elektráren rodiny známého miliardáře Zdeňka Zemka. Jak policejní vyšetřování potvrdilo, některé elektrárny byly dokončeny pouze naoko, a tak vznikla otázka, jak se majitelům podařilo získat potřebná povolení.
V souvislosti s dotačními podvody a korupčním jednání při povolování solárních projektů policie stíhala a obvinila desítky lidí z byznysu – podnikatelů, manažerů i dělníků – ale také desítky lidí na straně regulátora od povolovatelů přes vedoucí úředníky až po technické auditory.
Na veřejnosti nejvíc rezonoval případ Zemkových. Jejich projekt byl opravdu velké fiasko: nejenže se nezbavili obvinění, ale členové rodiny doplatili na své podvodné chování vazbou. Šlo o elektrárny „Saša – Sun“ a „Zdeněk – Sun“ bratrů Alexandra a Zdeňka Zemkových. Podle soudu neoprávněně dostali licence na základě nepravdivých revizních zpráv. Zároveň díky tomu získali právo na výhodnou výkupní cenu za solární elektřinu dodanou do veřejné sítě. Otec Zdeněk starší tak projektem místo budoucích pasivních příjmů zařídil svým synům nepodmíněné tresty, každý dostal šest let a devět měsíců.
Jde však pouze o nejviditelnější případ. Kvůli tlaku veřejnosti a akcionářů ČEZu se policie pustila do práce a k soudu přivedla množství dalších firem. Ty končily v insolvencích a jejich manažeři za mřížemi. Potrestané jsou také desítky státních úředníků, kteří nesplnili své povinnosti nebo se nechali korumpovat.
