Klientelismus a pokřivená privatizace generovala zbohatlíky, oligarchy a další mocné postavy také na druhé straně řeky Moravy. Českým příkladem může být příběh zesnulého Tomáše Ježka (zemřel v roce 2017).
Studoval na Národohospodářské fakultě pražské Vysoké školy ekonomické v oboru ekonomiky práce. Následně působil jako vědecký pracovník v Ekonomickém ústavu Československé akademie věd (ČSAV) a zároveň s tím absolvoval studijní pobyt na Institut des Hautes Etudes Internationales ve Švýcarsku. Pro samizdat tehdy přeložil několik prací liberálních ekonomů.
Těsně před pádem režimu pracoval jako vědecký pracovník v prognostickém ústavu ČSAV. V roce 1989 pomáhal zakládat politickou stranu ODA. Ve volbách v roce 1990 byl zvolen do České národní rady za Občanské fórum. V lednu až červnu 1990 pracoval na federálním ministerstvu financí ve funkci poradce ministra, kterým byl Václav Klaus a po prvních svobodných volbách v červnu 1990 byl ministrem bez portfeje české vlády Petra Pitharta. Na starosti měl správu národního majetku a jeho privatizaci. Společně s Václavem Klausem stál za myšlenkou kupónové privatizace.
Opětovně byl zvolen ve volbách v roce 1992, nyní již za ODA. Byl předsedou rozpočtového výboru. Od roku 1992 do roku 1994 byl také předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku České republiky.
V únoru 1995 přešel Ježek z ODA do poslaneckého klubu ODS. S ODA se dostal do konfliktu a postavil se na stranu vládnoucí většiny, která byla nařčena z používání mafiánských praktik.
Ve volbách roku 1996 se neúspěšně ucházel o křeslo senátora. Během krize druhé Klausovy vlády koncem roku 1997 se postavil na stranu opozice proti Václavu Klausovi.
V listopadu 1997 prohlásil, že viníkem současné situace v Česku jsou špičky ODS a jako nového předsedu občanských demokratů by si uměl představit Ivana Pilipa. V lednu 1998 podpořil vznik nové odštěpenecké strany Unie svobody a ohlásil účast na jejím prvním setkání v Litomyšli. Z ODS vystoupil a tvrdě kritizoval svého někdejšího spojence Klause.
Od dubna 1998 působil jako člen prezidia Komise pro cenné papíry. V lednu 1999 na něj vládní výbor pro ochranu ekonomických zájmů vedený Jaroslavem Baštou podal trestní oznámení pro podezření z machinací v době privatizace podniku Čokoládovny Praha. Ježek obvinění popíral a vyzval Baštu, aby své výroky odvolal. Následně na něj sám podal trestní oznámení.
Mandát v Komisi pro cenné papíry Ježkovi navzdory pokusům ho sesadit vypršel až v březnu 2002. Jeho soudní spor s Jaroslavem Baštou byl rozhodnut vrchním soudem až koncem roku 2003. Soud nařídil vládě omluvit se Ježkovi.
V roce 2004 neúspěšně kandidoval v doplňovacích volbách do Senátu. Předznamenalo to jeho finální ústup z politických pozic. Po celou dobu se věnoval akademické činnosti – vyučoval na Národohospodářské fakultě Vysoké škole ekonomické v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni.
Od roku 2005 působil jako prezident Asociace finančních zprostředkovatelů a finančních poradců České republiky, od roku 2003 byl předsedou správní rady Nadace Českého hudebního fondu, v roce 2005 jej Městský soud v Praze jmenoval soudním znalcem v oboru veřejných financí, bankovnictví a kapitálového trhu. Za jeho kariérou však zůstala hořká tečka. Dlouholeté spory s Klausem, Zemanem a přiznání, že divoká privatizace nebyla nejlepším řešením transformace ekonomiky.
