K období okupace Hradu Milošem Zemanem a jeho okolím neodmyslitelně patří prokremelská politika a posilování vazeb s Ruskem. Podobně jako v případě Číny se také v případě dalšího východního partnera ukázalo, že proruská ekonomická politika přinesla hořké ovoce, které chutnalo pouze Moskvě a malé skupince českých podnikavců blízkých Miloši Zemanovi.
Proruské názory Miloše Zemana se nezrodily ze dne na den. Byl pravidelným hostem konferencí organizovaných ruskými tajnými službami, opakoval ruské propagandistické pohledy na svět a v případě mezinárodních skandálů hájil Rusko doslovným opakováním výroků ruských propagandistických kanálů. Nejednou byl jediným hlasem Západu, který zločiny Putinova režimu zlehčoval a mnohdy pomáhal Kremlu vytvářet argumenty pro obhajoby vehementněji než Rusko samotné.
Na to, že nešlo pouze o pošetilost starého muže, mohou poukazovat třeba honoráře, které z Kremlu inkasoval. Za půlhodinový projev na konferenci organizované FSB na řeckém Rhodosu třeba dostal zhruba dva miliony korun. Mnohem významnější však byly obchodní benefity Zemanova okolí, které tvořila vesměs proruská klika v Česku.
Nelze opomenout třeba úzkou vazbu prezidenta Zemana na rodinu Strnadových, kteří ovládají skupinu Czechoslovak Group. Podle názoru několika mezinárodních analytiků byla založena jednotlivci s vazbami na ruské tajné služby. Zvláště podezřelí byli dva lidé, kteří měli na starosti její spojení s ruskými obchodními partnery – Jaroslav Strnad a Alexej Beljajev.
Centrem ruských zpravodajských operací nejen v Česku, ale také v celé Evropě se stalo ruské velvyslanectví v Praze se 120–140 zaměstnanci s pravděpodobnou i prokázanou vazbou na ruské tajné služby.
Jak jsme již psali výše, za účast na podobných akcích dostávají hosté významné honoráře. Bylo také známo, že Czechoslovak Group finančně i nefinančně pomohla Milošovi Zemanovi v prezidentských kampaních.
Výsledkem nedostatečné regulace ruských aktivit v regionu a dokonce aktivní obhajoby ruských nepřátelských operací vůči Evropě a Západu byla zhoršená bezpečnostní situace, podpora ruské přípravy na válku vůči Ukrajině a to, že se z Prahy stalo jedno z center pro praní špinavých peněz.
Když se veřejnost dozvěděla o spojení ruských tajných služeb s výbuchem muničních skladů ve Vrběticích, či zapojení Česka do „kauzy Novičok“, Miloš Zeman a s ním spojení lidé působili jako advokáti Putinova režimu. Až na sklonku prezidentství Zemana se začaly rozkrývat vazby mocných Rusů na Česko, vyšetřovat jejich finanční operace a propojení s nepřátelskými tajnými službami. Až po ruském plnoformátovém vpádu na Ukrajinu si malinké veřejné selhání přiznal také Miloš Zeman. Dekádu kooperace s Putinovým režimem však odbyl krátkým mediálním kajícným výstupem.
Věčný obchodník s krachem Daneš Zátorský
Ostravský podnikatel Daneš Zátorský byl v červenci 2016 na základě evropského zatykače zadržen polskou policií. Zdánlivě obyčejný příběh českého spekulanta se na první pohled zdá být zajímavý leda tak místem zadržení, ale vzhledem k tomu, že byl Ostravák, tak možná ani tím. Ve skutečnosti je však tento obyčejný příběh příběhem neobyčejné postavy, která si coby regionální kšeftař dokázala vybudovat postavení vlivného muže s propojením na politické špičky.
Důvodem zatčení a završení dlouho se rýsujícího pádu podnikatele byl údajný podvod přesahující 100 milionů korun. Šlo však pouze o jedno z mnoha podezření ze zapojení se do menších či menších obchodních patálií.
Daneš Zátorský patří k lidem s pestrou pracovní minulostí. V devadesátých letech pracoval pro kriminální policii, v polovině devadesátých let začal sbírat zkušenosti v byznysu. Začínal v menších makléřských firmách v Ostravě, poté koupil menšinový podíl v Broker & Partner, až se stal postupně z mikrofinančníka velkým podnikatelem. Později přišel k většinovému podílu v Garfield a k vlastnímu holdingu Geofin.
Množství podniků patřících do Geofinu se léta potýkalo s dluhovými problémy. Nejen kvůli obchodním selháním, ale jak se podle vyšetřovacích verzí ukazovalo, šlo často o systematické insolvence a schémata, jak z firem vyvádět majetek a nechat věřitele „na holičkách“.
Příkladem insolvence v síti Geofinu byly potíže společnosti VOKD. Firma léta platila faktury dodavatelů se zpožděním nebo vůbec. Hromadily se také spory způsobené zpožděnými odevzdávkami staveb. Oficiálně však firma po vyhlášení insolvence prohlásila, že jde o důsledek sporů s odboráři ohledně podoby reorganizace společnosti.
Jméno Daneše Zátorského bylo klíčové také v dalším významném obchodu kolem letecké opravny v Mošnově. V rámci PR hodně prezentovaný podnik byl majitelem označován za hypermoderní a přední podnik svého druhu, ve skutečnosti však hospodářsky bojoval o přežití.
Opravna údajně skomírala zejména kvůli projektu rekonstrukce hangáru. Ten byl zatížen starými dluhy. Zátorský rád využíval své politické konexe a vyvíjel díky nim nátlak na partnery na straně státu či samosprávy. V médiích třeba mluvil o tom, že má přislíbené dotace od příslušného hejtmana Pavola Lukše, odkazoval se také na přísliby a známost s náměstkem pro investice Pavlem Drobilem. Těžko říct, zda šlo o opravdové oficiální domluvy, nebo pouze šmelinu, právě komunikací stížností na nedotování se však spustila spirála dluhových problémů podniku. Zátorskému podle jeho slov zůstal úvěr na hangár a kontokorentní úvěr na jeho provoz.
Dvěma největšími věřiteli měly být Česká exportní banka a Česká spořitelna, jejichž pohledávky údajně přesahovaly 800 milionů korun. Mimo jiné to naznačovalo, že podnik na projekt finanční podporu inkasoval, ale peníze se kdesi ztratily. Také zde, stejně jako u mnohých podniků Daneše Zátorského, se prošetřovala také podezření z daňových úniků.
Dluhy a podezřením byly zamořené také osobní finance Daneše Zátorského. Podíl měl také v kauze pofidérní úvěrní společnosti Unibon, která přišla o licenci České národní banky a padla v roce 2012. Právě s touto kauzou byly spojeny jedny z nejvážnějších legálních problémů Zátorského. Podařilo se mu z nich však dostat a moravskoslezského podnikatele i v čase psaní Dějin korupce narazíte při mnohých zajímavých transakcích.
