Pavel Weiss a jeho syn Ivan Weiss byli vlivnými podnikateli napojenými na Stranu demokratické levice. Kráčeli s ní slovenskou politickou scénou prakticky od dob Mečiarismu. Strana byla pro podnikatelskou rodinu ideálním prostředkem pro lobbing. Ten v dobách, kdy bojovali v exponovaném zbrojařském byznysu, představoval velmi významnou součást podnikání na Slovensku.
Pavel Weiss ovládal firmu Puli a další přidružené společnosti. Tato zbrojařská firma profitovala na obchodu se státem. Odkupovala od něj významné zbrojařské zásoby, a naopak získala významné zbrojařské projekty a dodávky pro armádu. Říkalo se, že za úspěchem firmy stál tehdejší ministr obrany pod jejich vlivem Pavol Kanis.
Po příchodu nového milénia se v médiích začalo polemizovat o takzvaném deblokačním trojúhelníku Weiss – Kanis – Schmögnerová. Pavel Weiss ovládal přes společnost Puli firmu Delta B. Ta měla povolení ministerstva hospodářství obchodovat s vojenským materiálem a zúčastnila se i deblokace protivzdušného obranného systému S 300 . Šlo o obchody, kdy ruská armáda v rámci vyrovnání dluhu ze sovětských dob poslala Slovensku části zbrojařského vybavení. Rodina Weissových se na takzvanou deblokaci ruského dluhu evidentně spoléhala. V minulosti totiž další člen rodiny – Tomáš Weiss – prostřednictvím firmy Bianco Negro dovážel za vlády Vladimíra Mečiara ruské uhlí .
Problém rodiny v oblasti zbrojařského průmyslu nastal po nástupu Roberta Fica, který začal zakázky přihrávat vlastním sponzorům jako Miroslav Výboh či Jozef Brhel. Rodině nepomohl ani spor s Francouzi. Jejich firma Delta Defence se spálila při spolupráci v rámci francouzského podniku Manurhin Group (MG).
Ve francouzské firmě byla Delta Defence klíčovým partnerem a měla oživit výrobu podniku na hraně krachu. Kromě managementu se na obnovení výroby podíleli Weissovi i finančně. 11. října 2013 ale členové dozorčí rady MG, které do ní delegovaly francouzské státní podniky GIAT, SOFIRED a Thannberger, hlasovali pro odvolání členů Delta Defence z vedení podniku.
Delta Defence se stala akcionářem MG na základě žádosti bývalého francouzského ministra obrany, který pro tento podnik obranného průmyslu hledal strategického partnera. Slováci ve spolupráci s francouzským ministerstvem zahraničních věcí dohodli pro společný podnik například obchod s Ománem za 70 milionů eur.
Na Slovensku se firmy napojené na Pavla Weisse věnují hlavně opravě pásové bojové techniky, obchodu se strojírenskými komponenty či výrobě raketometů. K lukrativním zakázkám se firmy patřící rodině dostaly hlavně díky ovládnutí Vojenského opravárenského podniku Prešov v privatizaci z roku 2006.
Firma Delta Defence byla aktivní i v dodávce techniky v rámci projektu MOKYS. Zapojila se do tendru na obranný komunikační systém za několik miliard korun ve spolupráci s BAE SYSTEMS. Problémy s MOKYSem začaly po nástupu Ficovy vlády, kdy Deltu Defence ze zbrojního trhu začaly vytlačovat jiné firmy.
Ivan Weiss od roku 1998 do roku 2004 působil také ve vedení podniku Slovenský plynárenský průmysl (SPP). Po odchodu z plynárenského podniku založil vlastní distribuční byznys , rozložený do sítě firem jako První paroplynová společnost, Leven a T-invest.
Připomeňme historii Levenu. Levická teplárna dodávala teplo pro okresní město a okolí. Dlouhá léta s nadstandardním ziskem. Proč? Díky o dvě třetiny nižším cenám plynu, než platila konkurence. Výhodnou smlouvu pro Leven podepsal Ivan Weiss jako ředitel strategie Slovenského plynárenského průmyslu v roce 2004. Pár měsíců poté už seděl v kanceláři na druhé straně obchodního vztahu. Majetkově stál za Levenem, přičemž firmě radil, jak SPP držet v nevýhodné smlouvě nadále.
Společnosti se to navzdory právním pokusům protistrany dařilo závratných 6 let. Závratných i pro Levice. Leven si totiž od města vybíral za teplo nezvykle vyšší poplatky, než tomu bylo v jiných městech. Nevýhodnou smlouvu se podařilo plynařům vypovědět až v roce 2011. Levenu náhle padly tržby a musel požádat o restrukturalizaci. Zanedlouho však směřoval do konkurzu. Věřitelé od něj chtěli miliony eur. Teplárenská společnost vlastní například tepelnou elektrárnu v Levicích a další plánované energetické projekty.
Weiss mladší stále patří k významným osobnostem slovenského byznysu. Je například spoluorganizátorem a hráčem turnaje koňského póla na Štrbském plese, kde se v chráněném území každoročně prohání na koních byznysová a oligarchická špička Slovenska. Ivan Weiss i nadále věděl, jak to v byznysu chodí. Ve vysokých kruzích se pohybuje i díky nadstandardnímu vzdělání, které si mohl díky dobrému zázemí dovolit. Byl studentem na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě. Absolvoval však i studium v letech na Yale University ve Spojených státech.
Štěstí zkoušel také ve vrcholné politice. Snahy jeho hnutí 99%, které se tvářilo jako občanská strana, však zkrachovaly právě poté, co vyšlo najevo, že ho prakticky vlastní Weiss mladší.
