Během období, o kterém pojednává tato kapitola Dějin korupce, došlo také k významné změně zahraničně politické orientace Česka. Zejména díky Miloši Zemanovi na Hradě a jeho okolí se prosazoval obrat kormidla země na Východ.
Teď se chvíli nevěnujme nechutnému podlézání Hradu autoritativním režimům, které podporovalo jejich zločiny a bagatelizovalo antidemokratické kroky či potlačování lidských práv. Podívejme se na ekonomické aspekty této politiky.
Právě ekonomická diplomacie měla být tím, co podnítilo zaprodání českých demokratických hodnot. Miloš Zeman a jeho ansámbl slibovali, že výsledkem všech podřadných snah zalíbit se Rusku a zejména Číně bude mohutný ekonomický zisk Česka vyplývající ze spolupráce s těmito státy. Hrad organizoval velkolepé pracovní cesty pro vybrané podnikatele do cílových destinací, a naopak pomáhal prosazovat a propagovat investice pocházející z autoritářských států v tuzemsku. Vrcholem byla návštěva čínského prezidenta, kterou v Praze hlídaly stovky, ne-li tisíce agentů komunistické země.
Podle Zemana měla hodnota ekonomických dohod mezi českými a čínskými společnostmi, které byly uzavřeny při návštěvě, během roku 2019 dosáhnout 95 miliard korun, do roku 2020 až 294 miliard korun.
Další vývoj ovšem přinesl vystřízlivění. Mohutné PR, které čínskému režimu Zeman udělal, nebylo proplaceno. Investice navzdory proklamovaným dohodám měsíc po měsíci a rok po roku nepřicházely. Vývoj importů a exportů rovněž neprobíhal podle očekávání. Oba ukazatele poměrně výrazně klesaly, což vůbec nekorelovalo s jednoznačně pročínskou ekonomickou diplomacií poháněnou Hradem. I když část veřejnosti přimhouřila oči nad nechutným podbízením se země komunistické Číně, vývoj v ekonomické spolupráci začínal vyvolávat otázky, zda to za to stálo.
Brzy se ukázalo, že ne, a všem kromě zarputilých fanoušků Zemana, Hradu a antidemokracie to bylo zřejmé. Nešlo pouze o selhání politických snah Miloše Zemana, ale také ekonomické diplomacie celé země. Ta se pod vlivem Hradu orientovala na Východ také na vládní úrovni. Na pobídky a diplomatické aktivity podnikatelských misí směřovaly miliardy korun. Přinášely však užitek pouze úzké skupině podnikatelů, třeba skupině PPF Petra Kellnera, která posílila své pozice v nebankovním sektoru v čínských periferiích. Právě Kellner byl hybatelem iniciativ z Hradu a oficiální delegace Česka osobně doprovázel.
Na Hedvábnou stezku, ale pouze se vstupenkou
Zemanovy kroky směrem na Východ kopírovala politika vlády, která byla pod silným vlivem Hradu. Mimořádně intenzivně lobbovala za rozvoj čínsko-české hospodářské spolupráce zejména pod hlavičkou One Belt, One Road, tedy nové Hedvábné stezky. Šlo o projekt, kterým Číňané zastřešovali snahu investičně nakoupit vliv zejména ve východní Evropě.
Nová Hedvábná stezka měla i fyzickou projektovou část – na kolejnicích mělo zboží přecházet územím Číny a končit až ve Španělsku. Země Visegrádu bojovaly o dodavatelské zapojení do projektu, ale také o to, aby přes ně vedla stezka, která měla stát asi 40 miliard eur. Ministerstvo průmyslu proto uvolnilo prostředky na případné projekty budování infrastruktury a zaměřilo se na odstraňování investičních a obchodních překážek česko-čínských obchodních partnerství.
Díky tomuto úsilí v Praze otevřela pobočku Bank of China i Industrial and Commercial Bank of China a další čínské finanční instituce oznámily záměr rozšířit svoje aktivity v České republice. Česká republika se stala destinací tří čínských leteckých společností s přímými leteckými linkami spojujícími Prahu s Pekingem, Šanghají a Chengdu . Spolupráce a lobbing vlády i Hradu tedy nesporně vedl k otevření okna příležitostí pro čínskou stranu. Problémem ovšem bylo, že to opačně nefungovalo stejně.
O splnění čínského snu usilovalo několik průmyslníků. Zejména těch, kteří byli blízcí Hradu a zároveň se topili v problémech. Od náklonnosti Miloše Zemana a jeho utroušeného slova v Pekingu si slibovali finanční injekce do svých zadlužených projektů.
Šlo třeba o ostravského miliardáře Jana Světlíka a zbrojařskou rodinu Strnadových, kteří potřebovali vzpruhu ve strojírenských projektech, či Jaromíra Soukupa, který zoufale sháněl záchranu svého krachujícího mediálního impéria. Jediným vítězem celé čínské taškařice se však nakonec stal Petr Kellner, jeho skupina PPF a partner Jiří Šmejc. Není náhodou, že v dané době masivně medializoval pročínské narativy a povzbuzoval české politiky ke spolupráci s čínským režimem.
Jak jsme už uvedli, Miloše Zemana přímo tlačili k orientaci na Čínu a dá se říct, že Kellner Zemana na setkání s Číňany prakticky vodil za ruku. Ve skutečnosti šlo o to, že chtěl s čínskou vládou jednat Kellner. Zemana použil pouze coby reprezentativní přívěšek a vstupenku na jednání na nejvyšší úrovni. Do Číny prezidenta dokonce nevezl státní speciál, ale soukromý tryskáč Kellnera s miliardářem na palubě.
A sázka na submisivní hlavu státu se vyplatila. Hlavní Kellnerovou a Šmejcovou aktivitou v Číně bylo poskytování nebankovních půjček s vysokým úrokem nízkopříjmovým Číňanům. Není vůbec obvyklé, aby do takového byznysu čínská protekcionistická vláda pouštěla cizince. Za povoleným řetězem českých miliardářů stála jejich garance, že zaručí silný čínský vliv na nejvyšší patra české politiky.
Spolupráce se projevila bezodkladně. Zatímco v roce 2014 Home Credit zaznamenal ztrátu ve výši dvou miliard korun a rok poté 1,1 miliardy, v roce 2016 přeskočil na ziskovou trajektorii čistým plusem 5,7 miliardy korun. Je nutno dodat, že Home Credit působil také v Rusku. Proruská a pročínská politika Hradu a vlády ukazovala na to, jak silný byl vliv Kellnera se Šmejcem na celou českou reprezentaci.
U dlouhodobějších a širších projektů, jako třeba spolupráce mezi Svazem obchodu a cestovního ruchu a čínským on-line prodejcem s rychloobrátkovým zbožím Chongqing Oconnect Cross-Border E-Commerce, k naplnění dohod nedošlo. Obecně platilo, že čínská strana nerespektovala české obchodní komory a asociace; vše bylo o úzké skupině prominentů, kteří slibovali Číně strategický význam – třeba technologický vstup do české veřejné správy nebo oblastí ovlivňujících veřejné mínění . Nedošlo ani k naplnění příslibů čínské strany obecně usnadnit přístup na její trh pro české podnikatele.
Samostatnou kapitolou čínského fiaska je aktivita CEFC China Energy Company Limited. Ta měla být nositelem klíčových investic v Česku. Naplnil se však pouze zlomek z nich. Vyšuměla třeba Zemanem osobně představená investice Energy Company, Beijing Municipal Road and Bridge Group do společnosti TSS Cargo (velmi zvláštní je intenzita Zemanových mediálních výstupů na toto téma). Mělo jít o investici v hodnotě přes šest miliard korun. Navzdory desítkám mediálních výstupů o čínské aktivitě z roku 2016 se však v dalších letech s projektem nic neudálo a prakticky ze dne na den utichlo také medializování projektu.
Jde však pouze o jeden z kousků hanebného koláče, který Hrad upekl. Navzdory slibům a několikaletému medializovanému projektu Miloše Zemana nevyšla drtivá většina z jím proklamovaných obchodních spoluprací.
Střední Evropa byla dlouhá leta zcela mimo zájmu čínské komunistické centrálně řízené ekonomiky. Ta se orientovala na regiony, kde bylo možné získat geopolitický vliv, nerostné suroviny bez regulací, případně obojí. Česká strana slibovala vliv , který také dodala. Na oplátku ovšem nezískala takřka nic. Podobně však dopadla čínská expanze také v Polsku nebo na Slovensku. Nešlo sice o prezentaci klíčového projektu těchto států, jako tomu bylo v Česku, ale čínské peníze skončily místo významných investic spíše ve vlivových organizacích.
Investice směřované do Česka prostřednictvím investiční značky CEFC se sice zhmotnily nákupem fotbalové Slavie Praha či několika nemovitostí včetně hotelu Mandarin Oriental v Praze a velkého kancelářského komplexu Florentinum, mnoho vlajkových lodí se však potopilo. Šlo například o uplatnění put/call opce v mediální skupině Jaromíra Soukupa či neschválení několika akvizicí českými regulátory.
Investiční partner a zmizelý poradce
Samotný příběh CEFC v Česku je nejlepší ilustraci charakteru čínských investičních strategií v tuzemsku. Ačkoli čínská strana tvrdila, že jde o privátní firmu, v rejstřících šlo dohledat pouze to, že pět procent společnosti držel předseda CEFC China Energy Company Limited Jie Ťien-ming. Zbylá struktura byla provázaná s čínskými zpravodajskými aktéry.
Prezidentem firmy CEFC China Energy Company Limited byl Chen Qiutu (v české transkripci Čchen Čchiou-tchu ). Akcionářská struktura této firmy odkazuje ke dvojici společností: Shanghai Jinzhuan Equity Investment Fund a Sinounited Investment Stock Corporation Limited. Pět procent v nich patří již zmíněnému Jie Ťien-mingovi. Kdo však držel zbylých 95 procent, nebylo zřejmé.
Mateřskou společností CEFC China Energy Company Limited (s podílem 99,05 %) byla Shanghai Energy Fund Investment – společnost s ručením omezeným se základním kapitálem ve výši 200 miliónů čínských juanů. I v čele této společnosti je uváděn Chen Qiutu (Čchen Čchiou-tchu), zároveň i prezident CEFC. Druhý akcionář (s minoritním podílem 0,95 %) byla Sinounited Investment Stock Corporation Limited se základním kapitálem 500 miliónů čínských juanů. Podle oficiálních stránek společnosti CEFC založil až v roce 2002 tehdy pětadvacetiletý Ye Jianming (Jie Ťien-ming), který jako své povolání uvádí „průmyslník a filantrop“. Agentura Bloomberg ale vznik společnosti datuje rokem 1980.
Firma byla registrovaná v zóně volného obchodu v Šanghaji. Neobvyklé bylo propojení čínských podnikatelů na českého prezidenta Miloše Zemana. Předseda představenstva čínské skupiny CEFC Jie Ťien-ming byl členem poradního týmu prezidenta Miloše Zemana. Hrad navíc o aktivitách v Číně lhal. Portál Biztweet se před návštěvou prezidenta v Číně ptal na to, zda Zeman plánuje i podnikatelskou misi. Mluvčí hradu odpověděl: „Podnikatelská mise se neplánuje. Jde o oslavy 70. výročí ukončení druhé světové války.“ To však nebylo pravdou a Zeman byl v Číně i s představiteli jím vybraných firem.
Zemanův poradce Jie Ťien-ming dopadl neslavně. Ze dne na den prakticky zmizel. O tom, co s ním je, neříkalo nic čínské vedení ani představitelé Hradu. Údajně byl vyšetřován pro defraudaci peněz. Od daného období o něm nejsou žádné zmínky.
Samotná skupina CEFC nedodržela splátkové kalendáře několika investic a začala hromadit dluhy. Dopadlo to až tím, že jeden z hlavních věřitelů, který pomáhal akvizice financovat a sám se pokoušel o obchodní spolupráci s CEFC – J&T – čínská aktiva v Evropě převzal.
Globální Západ se obecně sice pozdě, ale přece rozhodl Číňany z klíčových investic spíše vytlačovat. Dovedla je k tomu zkušenost, že čínské zájmy směřovaly ke vlivovým operacím a snaze kopírovat duševní vlastnictví důležitých, ale i méně důležitých procesů, produktů a služeb.
Propagandou využitá návštěva Si Ťin-pchinga v Praze Česku nepřinesla růst HDP ani zaměstnanosti. Pomohla pouze úzké oligarchické skupině a otevřela možnosti čínských vlivových operací v Česku cílících nejen na veřejnost, ale také na politiky. Od daného období třeba Hrad využíval komunikační systémy čínské společnosti Huawei. V mnohých zemích globálního Západu je přitom používání podobných čínských technologií ve veřejné správě zakázané. Je totiž známé, že čínské technologie tamní vláda zneužívá pro získávání informací o uživatelích. V případě zájmu dokáže čínská vláda zařízení použít pro špionáž, nebo technologie zcela vypnout a ochromit tak uživatele.
